MIROSLAV POŘÍZEK

Publikace náležející k regionální literatuře zůstávají nezřídka v záplavě množství nových titulů u nás každoročně vydávaných neprávem až příliš často upozaděny. Ačkoliv si tyto nečiní z pochopitelných důvodů nárok na přední místa v žebříčcích prodeje knih, nic to neubírá na jejich většinou kvalitním textovém a grafickém zpracování a volbě vhodných, čtenářsky přitažlivých, zároveň také informačně hodnotných témat, která by v nekonečné záplavě komerce a rádoby senzací všeho druhu zapadly z důvodu nízké atraktivity co do komerčního úspěchu a zisku nakladatele.

Jednou z těchto publikací je i letos vydaná kniha MLÝNSKÝ NÁHON A MLÝNY NEJEN NA NĚM. Její slavnostní křest proběhl koncem září během hodových slavností v Tovačově. Publikace je dílem trojice autorů Petra Indráka, Ladislava Nováka a Karla Slavíka a vydalo ji Město Tovačov.

Neúprosný běh času všem jmenovaným, kteří se několik desetiletí zabývají místní historií, sice již nadělil na šňůrce života sedmý křížek, tato skutečnost jim však nic neubrala z aktivního způsobu života a zejména stálého zájmu o minulost místa a kraje, kde žijí.

Jedním z výsledků této tvůrčí aktivity je i uvedená publikace, uceleným způsobem shrnující poznatky o mlýnském náhonu a mlýnech nejen na něm ležících. Letmým pohledem do turistické mapy střední Moravy zjistíme, že je řeč o vodním toku začínajícím na katastru obce Bolelouc na Olomoucku, kde odbočuje z řeky Moravy až po jeho vtok po přibližně dvaceti kilometrech zpět do mateřské řeky poblíže Kojetína. Zvídavý čtenář se tak může těšit na putování po celé řadě mlýnů a několika vodních tocích střední Moravy.

Celý text čítající 148 stran významně obohacuje množství černobílých snímků, jež mu dodávají patřičnou atmosféru a to nejen ve smyslu nostalgie po dávno minulých dobách.

Autoři při svém několikaletém úsilí, jehož hmotným výsledkem je tato vydaná kniha, jednak vycházeli z poznatků již publikovaných v obecních a městských zpravodajích, sbornících, knihách a kronikách, nemohli přitom opomenout ani informace z archivů a internetu. Sami samozřejmě přispěli vlastním zkoumáním přímo v terénu, kde řadu údajů ověřovali a pídili se i po dosud neznámých a nepublikovaných skutečnostech. Na některých místech byli úspěšní více, jinde méně, ostatně pro publikace tohoto druhu je vlastní výzkum pro obohacení celé práce nezbytností, aby celému textu dal též vlastní přidanou hodnotu. Nakolik se právě toto podařilo, je na vlastním názoru každého čtenáře. Každopádně trojice autorů věnovala výslednému dílu nemálo vlastního času a poctivého úsilí, a na knize je to rozhodně znát. Uchovat pomocí psaného textu paměť kraje v době, kdy svět ztrácí minulé jistoty a vrhá se do řízeného chaosu s cílem přepsat dějiny, potlačit vlastní kulturu a tradice a přetnout přirozenou generační návaznost, je samo o sobě hodnotou, kterou je třeba patřičně ocenit a autorům za jejich cenný příspěvek v tomto úsilí minimálně poděkovat.

V knize se dozvíme tu podrobnější, tu pro nedostatek podkladů a absenci informací od žijících pamětníků jen velmi strohé údaje o desítkách mlýnů na střední Moravě. Většina z nich už svému účelu neslouží, přesto mají stále svou užitnou funkci, například jako elektrárny či prostory pro bydlení nebo podnikání. Nakonec každý mlýn je vlastně sám specifickou kronikou daného místa a hustě popsanou knihou celých generací mlynářských rodů. Připomeneme si náš nejstarší mlynářský řád a to Mlynářský řád moravský z 15. století, platný pro celou tehdejší Moravu, pověst o Bezedném dolu u Tovačova, i to, co jsou vantroky, dále mimo jiné kde skutečně leží pramen říčky Blaty a místo zvané Svárov, i kdo to byl mlynář náchlební či mlynář zákupní.

Mezi mlynáři v dřívějších dobách panovala mnohdy dost ostrá konkurence a zejména v období krize se udrželi jen ti nejzdatnější. O tom svědčí i desítky let starý zápis Dominika Přečka, majitele mlýna v Tovačově: Čteme-li staré i novější zápisy o schůzích mlynářů z okresu přerovského, překvapuje úzkostlivá hospodárnost a pořádek ve společenských záležitostech, ale také národní pokročilost, jevící se v tisícových darech na Národní divadlo, podporách dorostu apod. Je z nich patrno střídání dob konjunktury s dobami krize a na schůzích často se ozývaly věty jako: „Nebude lépe, dokud nevezmou vládu do rukou lidé, kteří rozumějí hospodaření a podobné.“… Ostrá soutěž mlýnů na našem okrese zaručuje obyvatelstvu nejlepší jakost mouky, což si mnohdy ani neuvědomuje. Je tedy v jeho zájmu, aby odebíralo mouku jen z místních mlýnů. Vyžaduje toho i vyšší, celostátní zájem, neboť mouka tato je vyrobena vodní silou o více než 1000 koní, která je domácím přírodním bohatstvím, jinak nevyužitelným, a lze snadno vypočítati, kolik bychom ušetřili na uhlí a naftě, kdyby byly plně zaměstnány všechny mlýny našeho okresu.

Historie mlýnů a mlynářství uprostřed Moravy (a nejen zde) je i pro současníky cenným poučením o životě, rodinných vztazích, hospodaření, přístupu k přírodě, zemědělské výrobě i technickým novinkám ze strany předchozích generací. Je i pobídkou pro mladé lidi, proč má smysl se začíst do textu upomínajícího na dobu, kdy svět měl své logické zákonitosti a nikoho například nenapadlo zpochybňovat roli muže a ženy v rodině, vztah k vlasti a rodné řeči. Doba, kdy pravidelný klapot lopatek vodních mlýnů zpracovávajících obilí z úrodné hanácké půdy symbolizoval voňavý bochník chleba, nás může zvláště dnes v mnohém inspirovat.

A právě tato skutečnost, ač se to na první přečtení či jen prolistování této knihy nemusí nutně zdát, je jedním ze zásadních přínosů nové publikace.

Což rozhodně není málo.