FRANTIŠEK UHER

Není právě snadné sledovat, jaké knihy vycházejí. U básnických sbírek je to ještě obtížnější, zajímají pouze poměrně úzkých okruh čtenářů, není jim věnována výraznější mediální pozornost. Stávající praxe, kdy si solventní tvůrce (tady by se asi slušelo použít spíš ženský rod) může vydat vlastním nákladem libovolný počet sbírek v jakémkoli počtu výtisků (náklad většinou není v současných knihách uveden, jako kdyby se jednalo o výrobní tajemství), aniž by kdokoli dbal na jejich úroveň, rozhodně přehled o hodnotách neusnadňuje.

Nebuďme však škarohlídky, vycházejí hodnotné sbírky, které slouží české poezii ke cti. Platí to také o některých prvotinách. Pozornost zcela určitě zasluhuje sbírka Anny Sedlmajerové BIZARRUM MULTIFLORUM (Větrné mlýny 3022, 68 str., v edici Mlat).

Jedná se o intenzivní výpověď příslušnice nejmladší básnické generace, básnířku dynamické mysli, prostou dobového dekorativního dogmatismu, která vykročila vlastní cestou zarubanou. Patrně záměrně vytěsňuje vše, co její generace nepoznala na vlastní kůži. O to pregnantněji se v průsvitné básnické linii staví čelem ke svému občanskému a citovému okolí, nedrolí úmysly, neuchyluje se k laciným metaforám, modeluje svou poezii do zřetelného a účelného tvaru.

Velice sugestivně působí některé úsečné, na dřeň otesané verše, nejsou to však ohlodané kosti! Za všechny uveďme venku to moc mluví / zavři ať taky nemusíme / hlasovat / koordinovat svět kecem. Následuje verš, jemuž je záhodno věnovat pozornost, verš o tetovací modři světonázoru, neúmyslný, ale neúprosný důkaz, že se v žádné současnosti nelze zavřít do básnické ulity.

K jednoznačně koncipované občanské poezii však má Sedlmajerová daleko, jako kdyby k ní veškeré ozvuky doléhaly prostřednictvím ozvěny. Žádné hysterické výkřiky. Výlučně konkrétní básnická výpověď. Zastřešování inteligentně zašifrovaných vzkazů, působících jako verše psané na potoční hladinu. Někde autorka poskytuje odpověď sama, třeba jenom úsečným náznakem. Rozhodně ji nelze obvinit ze šerádání se slovy.

Možná najdeme nejednu odpověď až v další sbírce, která by pootevřené dveře nesporného talentu mohla otevřít dokořán. Její vidění má zvučnou perspektivu, ve chvíli kdy přichází budoucnost / všude překáží svět, to je obraz současného obecného znepokojení nad úpadkem a málo prospěšném činění, které je hrozbou s oboustranně nabroušeným ostřím.

Čtenář nutně získává dojem, že k němu mluví člověk kráčející pouští s prstem na spoušti, ale šetřící náboji, že dokáže báseň účelně utnout, jasný hlas striktně umlká a otvírá prostor k zamyšlení. S nenápadnou otevřeností přiznává a odkrývá (cituji) stigmata na jejichž dno nedohlédneš. A pokud čteme čas propadá do propast i/ samé pro a žádné proti, je to účelný kontrast, následuje čicháme vodu / pijeme světlo a krystalický verš o vteřině touhou zaměřit se zmenšuje / až dočista zmizí.

Nezbývá, než věřit, že Anna Sedlmajerová nezmizí z architektury krajiny české poezie, ke krajině jako takové má blízko studijním zaměřením, a že její další tvorbě bude vlastní hodně světla.

(Pro úplnost: I název recenze je citát ze sbírky A.S.)