FRANTIŠEK UHER

I stává se, že poezie dokáže nenápadně zažehnout lampu a zahltit prostor přívětivými úsměvy, vřelostí, úsporností, vtipným promyšleným paprskem a hřejivým objevitelstvím s originálními aspekty. Čeština je bohatá na palindromy, sekvence slov a vět, které čteme zleva doprava stejně jako slova čtená opačným směrem. Oko, Anna, krk, radar, rotor… Případně celá věta: Kobyla má malý bok…

Setkáváme se s nimi také v cizích jazycích. Z angličtiny známe madam, slovenština se na nás příjemně zazubí větou Tárám ako kamarát. Palindromy se staly úsměvnou hříčkou pro všechny, kdo si rádi pohrávají s okrajovými, ale nesmírně zajímavými horizonty mateřského jazyka.

Herci brněnského divadla Husa na provázku Dušanu Hřebíčkovi se zalíbil palindrom cinknic. Pochopitelně ho s nadhledem přijímají také čtenáři, když odhalí skryté tajemství závěrečné básně sbírky VĚTROVÉ BONBONY – s podtitulem A jiná trojverší. Vydalo ji studio Stará škola v Borovanech (2021, 58 stran).

Sbírka tvoří zajímavý komponent útržků, úlomků, zlomků, nápovědí, grafických vtípků a zašifrovaných myšlenek, což je jakousi vedlejší kolejí, rovnoběžnou s univerzálním básnickým podtextem. Tryskající proud, linka světel, hra stínů, rytmus kratičkých melodií a mezer, jaké známe z bubeníkova notového materiálu.

Není to ovšem pouhá hra se slovy. Nečekaně zaplane hlubší myšlenka, obecně platný příměr, odlesk životního poznání. A hle, Hřebíček dokazuje, že se sice brodí v příjemném vodním toku, dno je však vystláno hruběji. Ze hry se slovy nečekaně zajiskří slovo čmukají, které letitějším čtenářům vybaví vzpomínky na dětství, zaujme ovšem i konstatování hodné filosofické kategorie: kvete růže / i / její stín nebo tma /mluví / jasnou řečí. Až s nečekanou naléhavostí promlouvá otázka kde je ta krajina /vystlaná zevnitř / jasanovým listím?

Hřebíčkova poezie se vlévá do širokého toku poezie zvané experimentální, v níž lze neustále objevovat nové alternativy. Charakterizuje ji přísloví „zde jsou lvi“. Pravda, lvi neškodní, ale nesmírně poutaví.

Mnohdy to vyžaduje jisté odkrývání smyslu, téměř objevitelskou formu hledání. Různorodé kompozice směřují od primárních sdělných záměrů ke složitějším slovním šarádám, komplikovaným výtvarným poetickým projevům nebo kombinacím obojího. Nejednou ovšem dokáže okouzlit pouhý letmý optický dojem.

Hřebíčkova poezie inklinuje k břehu zřetelnějšímu, čitelnějšímu a prosvitnějšímu, její předností je smysluplná struktura. I drobná perlička dokáže okouzlit leskem.

Ještě na okraj ke vzácně využívaným palindromům, prokazujícím bohatství, tvárnost a vtipnost češtiny. Setkáváme se s nimi častěji, než si to uvědomujeme. Jsou poměrně hojné třeba u trpných tvarů některých záporných sloves. Nepotopen, nezařazen…

Upadlo v zapomnění, že za soubor několika tisíc českých palindromů byl venkovský učitel Josef Wimmer v roce 1997 zapsán do Guinessovy knihy rekordů. V poezii jsou ovšem palindromy jako funkční prvek vzácností.

Takže poděkujme Dušanu Hřebíčkovi za cinknic, aniž bychom se stali urputnými detektivy, pátrajícími po smyslu toho slova. Poetická vůně Větrových bonbonů dostává zaslouženou přednost.