Ze slovenštiny přeložila EVA FRANTINOVÁ

ŠTEFAN PACKA

Gerlach

Mraky němě stojí

jakoby připoutané

pupeční šňůrou lana

k nebesům nepokoje

 

Studený dech bílých štítů

je vzpomínkou skály

je písní

tišší než ticho

 

Abeceda ticha

Navažte se

blížíme se k zóně

smrti

 

na skalních hodinách

slabikujeme svět rovin

tušíme že ho ztrácíme

 

všichni lidé se vracejí

domů

 

přichází čas

lámání chleba

a skály

 

bledé slunce utěšuje trpící

jen my tu zůstáváme

v přilehlých stěnách strachu

 

budeme se učit

abecedu ticha

a jeho nářečí

 

Časomíra

Dny

stojí na hřebenu

Týdny

padají do doliny

Měsíce

leží na sutinách skal

A léta

na našich ramenou

 

V horách

Kráčíš do hor

abys objevil

tajemné světy výšek.

A sebe!

Překračuješ bludné kameny

kosodřeviny

posloucháš

sonátu měsíčního svitu

a tikot vlastního srdce

 

V zrcadle horských jezer

leží zamrznuté vášně.

Změkl stín, zmlkly housle

a měsíc se skryl za oblak.

 

Na váhu

opatrně kladu

tíživý kámen samoty.

Když s ním pohneš,

spustí se lavina.