Ze slovenštiny přeložila EVA FRANTINOVÁ
ŠTEFAN PACKA
Gerlach
Mraky němě stojí
jakoby připoutané
pupeční šňůrou lana
k nebesům nepokoje
Studený dech bílých štítů
je vzpomínkou skály
je písní
tišší než ticho
Abeceda ticha
Navažte se
blížíme se k zóně
smrti
na skalních hodinách
slabikujeme svět rovin
tušíme že ho ztrácíme
všichni lidé se vracejí
domů
přichází čas
lámání chleba
a skály
bledé slunce utěšuje trpící
jen my tu zůstáváme
v přilehlých stěnách strachu
budeme se učit
abecedu ticha
a jeho nářečí
Časomíra
Dny
stojí na hřebenu
Týdny
padají do doliny
Měsíce
leží na sutinách skal
A léta
na našich ramenou
V horách
Kráčíš do hor
abys objevil
tajemné světy výšek.
A sebe!
Překračuješ bludné kameny
kosodřeviny
posloucháš
sonátu měsíčního svitu
a tikot vlastního srdce
V zrcadle horských jezer
leží zamrznuté vášně.
Změkl stín, zmlkly housle
a měsíc se skryl za oblak.
Na váhu
opatrně kladu
tíživý kámen samoty.
Když s ním pohneš,
spustí se lavina.