EVA FRANTINOVÁ

Každé léto sedneš na kolo u chaty v Mirošovicích a míříš kolem plotu ověšeného hrníčky do lesa k senohrabskému tunelu. Projet jím je vždycky tak trochu zábava, ale i strach – kdy se už na konci objeví tlama světla? Vždy tě tak krásně sevře, pohodíš těsně za tunelem hlavou směrem ke stráni, nad kterou projíždí vlak z Čerčan, a šlápneš do pedálů – Sázava na dosah. Jenže vždy na jednom místě za tunelem musíš přibrzdit. Na Hlásce je letní festival a Franta Dostál! Nic na tom každoročním plakátku na rozcestí u Senohrab (s fotkou a pozváním na besedu) není, ale přibrzdit a na vteřinu sesednout musím.

S Frantou jsme „potrefeni“ posázavským krajem, řekou plnou zlatých nápadů, ale i psaním knížek. To vše mi víří hlavou, kolo dál skáče přes kořeny – až doskáče na Hlásku k převoznickému domku. Modrobílý zázrak s okénky bez záclon – s Frantovými fotkami. Pět, deset, dvacet, třináct – vyvolává obsluha nedaleké Baštírny čísla lístků a běžíš si pro párek. Nad hlavou šumí stromy. Jako bys listovala fotkami v knížce Letní lidé. Padla mi do ruky i s podpisem v knihobudce – jedné z dřevěných převlékáren.

Franta Dostál tu byl a stále je před týdnem, před třemi dny, zítra, včera….