JIŘÍ ŽÁČEK

To už je pěkných pár let, co František Dostál fotil mého psa Matěje. Připravoval jsem tehdy textový doprovod ke knížce Život je pes pro nakladatelství Albatros.

Není to jediná z mých knih, kterou ilustrují jeho geniální fotografie. Další naší společnou knihou je soubor fejetonů a krátkých próz Jak jsem potkal mořskou pannu a tou třetí soubor nekorektních výroků pana XY o naší současnosti Basta fidli.

Obdivoval jsem a obdivuji dodnes Františkovo umění vidět to, co jiní nevidí, ale také zmáčknout spoušť v pravou chvíli, ani o setinu vteřiny dříve, ani o setinu vteřiny později.

František se u mě obvykle stavoval „na kafe“ při výpravách z domovského paneláku na Novodvorské do světa a já jsem si z jeho vyprávění skládal jeho pohled na svět kolem nás, který se v mnohém překrýval s mým, ovšem s jediným rozdílem: co se týká životních zkušeností, měl přede mnou neuvěřitelný náskok.

To už nedoženu, ale budu s ním rozmlouvat, i když už není mezi námi.

V knihovně mám pěknou řádku jeho fotoknížek, které mě jako stroje času dopraví do světa, kde se člověk cítí dobře.