MARTIN VODŇANSKÝ

Nějak jsem se neposunul

můj osobní rozvoj skončil

ve dvacátém století

v závodce

kde jeden starý dělník

bouchnul do stolu se slovy

že takhle zkušeně

nevařili ani v koncentráku

Nějak jsem se neposunul

nedaří se mi porozumět

rozhovoru lidí

v jejichž blízkosti

se shodou podivných

nenáhod nacházím

a jestli jsem se v něčem pošoupnul

tak v rozvoji osobní sklerózy

když si spletu špajz s ledničkou

to si pak říkám

že bych s tím měl začít něco dělat

a teď se nestačím divit

že jsem si na to vůbec vzpomněl poté

co jsem poobědval smažený řízek

se šlehačkovým dortem

a zapil to lákem z okurek

aspoň něco

když není po ruce

vepřový bok

co se pěkně klepe

jako čivava ve větru

tuhle žvýkačku

si u jednoho z Nováků

budu dávat dál

na to přísahám…