IVO FENCL

Je Moravák od Kyjova, syn důstojníka. Estetiku a literaturu absolvoval na Filozofické fakultě v Olomouci (1956) diplomkou o (tehdy žijícím) Nezvalovi; stal se editorem jeho děl.

Od roku 1957 byl profesor střední školy, v letech 1963-89 pracoval na Akademii věd. Titul PhDr. má za monografii o Marii Pujmanové (1968). Roku 1989 se stal odborným asistentem UK v Praze, ale v říjnu 1990 byl odejit a předčasně penzionován v 58 letech (podzim 1991). Vedle Vančury, Neumanna či Kainara jej zaujala skupina „pětatřicátníků“ vč. básníků Žáčka, Sýse, Pelce, Cincibucha, Černíka, Peterky, Čejky či Skarlanta. O všech napsal zásadní monografii Byla jednou jedna… básnická generace takzvaných pětatřicátníků. Je autorem knih Jak rozumět próze, Pozemská poezie, Vladislav Vančura, Denní chléb, Novinář Zdeněk Nejedlý, Miroslav Florian, Člověk Kainar amnoha dalších.

Za přínos kritice a esejistice obdržel v roce 2010 Cenu Unie českých spisovatelů.

Milče literatury, přeji Vám za LUK nejméně deset dalších let toho nejšťastnějšího života, jaký je v této době možný.