PAVEL KALVACH

Sítě kázeňských opatření se kolem nás stahují stále pevněji. Máme nad tím mávnout rukou, nabrat infantilní mimikry a lísat se ke svým politickým „vůdcům“ v oddané poslušnosti? Mnozí říkají, že tak je to pohodlné. Zaslepit se prý a oddat se vegetativnímu životu – vždyť krámy jsou plné zboží, reklamy nám poradí, co je nejlepší a dovolených je na výběr spousta!

Připomeňme si však, čím se za toto pohodlíčko platí. Nejen smrtelným nebezpečím rozšířené války, ale také osobním zblbnutím. Kdo se zřekne informací a výměny myšlenek, neví, čemu má zabránit; navíc zhloupne, netrénován v názorové výměně. České zpravodajství, televizní i žurnalistické si dává záležet již více než dva roky podávat nám místo objektivních zpráv zpracovaná poučení. Místo názorové různorodosti (= protichůdnosti), máme konzumovat monolit jednostranných výkladů, cvičících nás v nenávisti k východním mocnostem. Bohužel, nenávist je tím nejhorším prvkem, znemožňujícím řešení válečné krize.

Od února 2022 jsme vyučováni, že zlovolné Rusko se pustilo do války se sousedem a hlavním původcem tohoto „nepochopitelného“ rozhodnutí je „válečný zločinec Putin“. Máme si myslet, že jinak žádné války nebyly, tato že neměla žádnou předehru a jediný předchozí válečný zločinec byl Hitler. Takoví lidé, kteří by chtěli klást tak samozřejmé otázky jako „proč to začalo?“, „kolik opakovaných varování si vzájemně svářené strany vyměňovaly?“, ti mají být vyřazeni z diskursu a do televize nesmějí. Ještě by tam mohli předkládat takové úvahy, jako „kde je logika, aby Rusko riskovalo konflikt s USA, které mají 8x vyšší vojenský rozpočet, nebo konflikt s NATO, které má proti Rusku výdaje na armády 15x vyšší“. Jiný by tam zase mohl veřejně pátrat, kdo nejspíše zničil podmořský plynovod, na němž závisel ekonomický provoz Německa a Evropy? Nebo připomenout, že slaboduché a proti Rusku neúčinné sankce jsou hlavně sebevražedné. Nenávist má být hlavní zbraň, jak porazit a zničit Rusko. Všetečnými dotazy by se mohl narušit ten výcvik v masivní nenávisti.

Zaslouží si to náš národ? Když jsme „stáli na stráži míru“ v padesátých letech, byli jsme bombardováni podobnými schématy. Jenže, každá lidská dušička touží po rozmachu. Poznávat (kognice), uvažovat (kogitace), docházet k závěrům a činům (exekuce). Nejkrásněji je to vidět na mláďatech všeho druhu. Štěňata, medvíďata, lvíčata, děti, všichni pobíhají ve zvědavém dychtění, aby vše očuchali, ohmatali, okousali, prohlédli. Mnohým dospělým lidem tato pátravá zvídavost vydrží až do pozdního věku. Bohu díky!

I naše republika nějaký čas tyto aktivity povolovala. Od posledních voleb však méně a méně. V únoru 2022 se všechno zadrhlo. Rozumbradům na čele české politické scény se urodilo přesvědčení, že útok na území suverénního státu je zločin. Toto přesvědčení je zasáhlo jako blesk z čistého nebe. Vzdor tomu, že zcela shodné scénáře mohli pozorovat po celý svůj život na nejrůznějších místech planety. Že by byli až do února 22 v mrákotném stavu? Najednou prozřeli, pomocí své první signální soustavy rozpoznali, že se někde střílí, a to je špatně. Špatně samozřejmě, až potud by to zjištění bylo zcela v pořádku. Jenže na rozdíl od politiků si lidé s druhou signální soustavou zásadně kladou otázku „Proč?“ „Co a Jak?“ Druhá signální soustava nás pobízí k abstrakcím, hledání analogií, usuzování a současně nás provokuje k dalšímu zjišťování. To zůstalo bystrým lidem z jejich nádherné dětské výbavy jako přirozená zvědavost. Kdo si to nechá zakázat, stane se omezencem.

Náš stát se chce vyznamenávat v opatřeních proti Rusku. Vrháme se na sankce, zabavení majetku oligarchů (dosud nám oligarchové – z čistého principu nespravedlnosti, s níž okradli své spoluobčany – nijak nevadili?!), líčení Rusů jako barbarů. Masivní, dusivá, nenávistná propaganda, cílící k militaristickým kampaním. Zbrojit, nenávidět, ublížit, pálit proti nepříteli. Zbrojit za velké peníze i v době nouze. Vyšších prvků lidského uvažování, jako soucit s bojujícími nešťastníky na obou stranách, pokusy o zastavení bojů – toho se nemáme dopouštět. Monolit propagandy chrlí již přes rok stále totéž podezřele prostomyslné schéma. „Zlý černokněžník si usmyslel ubližovat svému nevinnému sousedovi“.

Jak se z toho čím dál více lidem dělá špatně, přibývá pokusů dodat do této rozumové a citové pustiny myšlenky. V zemích, kde je svoboda projevu, sílí přirozený proud lidského myšlení. Stále více chápou, že nikoli inflace, ale evropští politici uvrhli své národy do překvapivé bídy. Vyhlášený „nepřítel celého světa“ Rusko, naopak odklonilo své energetické zdroje ke svým přátelům do emancipujících se států – do Asie i Afriky a Jižní Ameriky – a všichni společně připravují nový řád světa. Kromě států BRICS se dalších 80 přidává k odmítnutí dolaru jako univerzálního platidla. „Dedolarizace“ světového obchodu zavádí nová pravidla, kde již nebude platit rákoska jednoho centrálního komanda. Státy se intenzivně domlouvají, jak vypovědí dlouhotrvající poslušnost Spojeným státům.

Kdysi jsme zažili se Spojenými státy nádherné časy! Byly předvojem pokroku, byly nadějí utlačovaných v totalitních režimech. Jenže s dobou Rooseveltovou a Kennedyovou tyto velkorysé ideace skončily. Od roku 1970 se rozvoj USA zastavil a jejich mentální kolotoč se zabývá udržením moci bohatých nad chudými; jednak ve svém vlastním státě, jednak po celé planetě. Přese všechno tam však dosud panuje svoboda slova natolik, že různé televizní kanály dají prostor kritikům vládního imperialistického diktátu. Poslechněte si je! Je to smutné, že zvídavý člověk se neobejde bez zahraničních zpráv; ale jedině pluralita je návodem, jak uhasit konflikt cestou vzájemného pochopení svářených stran. Fox News, videa Kim Iversen, Tulsi Gabbard brojí proti eskalaci vojenské posedlosti, TV stanice Democracy at work přináší skvělé rozbory nespravedlností kapitalismu od Prof. Richarda Wolffa, vojenští analytici Scott Ritter, Scott Benett nebo plukovník Mc Gregor vysvětlují hloupost domněnek, že by Rusko mohlo být poraženo a Prof. Jeffrey Sachs vysvětluje, jak zástupná válka USA za oslabení Ruska má sloužit hlavně k odstrašení hlavního protivníka, totiž Číny. Petr Bystroň nebo Sarah Wagenknecht v Bundestagu vedou německé politiky k nazření pravých souvislostí, nesmírně nebezpečných pro celou Evropu. Konference „Stop the NATO Madness!“ poukazují na nezbytný návrat k příčetnosti, která jediná zabrání jaderné katastrofě. WION News i Hindustan Times, s krásnými redaktorkami jako Palki Sharma, podávají spoustu objektivních svědectví o vývoji nesmyslné války a referují o nových uspořádáních světa; stejně jako televize africké.

BRICS převýšil svým HDP dosud triumfující G7 a do jeho společenství se hlásí desítky dalších států. Zvedněme, proboha, své hlavy zaryté v písku a dívejme se na konflikt jako lidé. Lidé, schopní soucitu s utrpením na obou stranách, lidé, vnímající historii, která tuto válku nastolila, lidé schopní pochopit, že jedině respekt k emancipaci nových států dodá lidské řešení. A protože nechci být nazýván „chcimírem“ bez konkrétní představy, bude to samozřejmě mír s uznáním stávajících územních akvizic Ruska. Jeho ruští krajané si po osmi letech utrpení drastických šarvátek zaslouží nárok na sebeurčení.

Ať je jakkoli smutné protestovat proti naší tzv. zákonně zvolené vládě, návrat rozumu a lidské vzájemné úcty se bez toho neobejde. Jiří Weigel nedávno napsal, že „programem této vlády není služba občanům České republiky a obhajoba jejich zájmů, ale výlučně posluhování mocným spojencům. Podobnou hanebnou politiku jsme již v naší moderní historii od vlastních vlád zažili několikrát, ale jak za Protektorátu, tak v éře tzv. normalizace se tak vlády chovaly v zemi okupované cizími vojsky a brutálně politicky kontrolované vnější mocí. Dnešní česká vláda si obsah své politiky zvolila sama a dobrovolně. Motivy lze s velkou jistotou odhadnout – je jimi zbabělost, sobecká vypočítavost a vědomí vlastní bezradnosti a neschopnosti….“.

Ukončení války se provádí zastavením palby, nikoli dodáváním munice, k tomu ještě takové, která byla ve více než sto státech zakázána. Společným znakem všech pacifistů, které jsme mohli v historii kdy sledovat, bylo, že byli ve svém projevu, ve svém smýšlení a postřehu podstatně inteligentnější, než militaristé, řešící konflikty rozumem pubertálního burana. Bez myšlenek jak míru dosáhnout, ve stavu zadušené intelektuální výměny, nelze pokročit.

Zabránit jaderné katastrofě znamená vzmužit se k odporu jménem všech tolerantních, ohleduplných a upřímných lidí. Je jich bohatě nejen na Slovensku, kde se již hlasitě vyjadřují, ale také všude v Evropě a jejich hlas zazní i u nás.