MILAN BLAHYNKA

Svou nejnovější knížečku TYDLITÁDŮM (Amaprint-Kerndl, s.r.o., Třebíč 2023, 42 s.) uvádí mistr nonsensu Miroslav Koupil mottem: Do sklenky vratné poezie / nalijte nonsens. Promíchejte a budete mít Tydlitádům.

Název schválně klamně avizuje dílko pro děti, ale neklamně, bezpečně ukazuje ke hře, hře se slovy vlastní právě dětem; než většině z nich tu hravost utlumí, vytěsní moudří dospělí. Ještěže je tu stále menšina, která si přirozenou hravost zachová od dětství do dědství, básníci, blázni a vůbec dobrodruzi, druzi oplývající zdánlivě zbytnou invencí, zatímco druzí už považují dětské slovíčkaření za ztrátu času a zisků.

Všech třiasedmdesát čtyřverší má v názvu přídavné jméno: Vodolásková, Vzdorpočetní, Mlsí, Sněženková, Japředří až po Průchoďačí, Secesní a Spěchavou. Tato směs zcela běžných adjektiv a adjektiv nezvyklých, víceméně regulérně odvozených od substantiv třeba hovorových (průchoďák) nebo prostě skládaných (Karlovomostní), případně pozměněných přesmyčkou (japředří z předjaří) je bez podstatného jména. Je jím hádanka? hříčka? nonsens? provokace? Anebo to vše? Doplň si každý už sám.

Koupilova vratná poezie, osvědčená už sbírečkou Těpzamat (2022) a kořeněná nonsensy, místy je kriticky bezpochyby časová. Účtenková začíná veršem Už dlouho nečtu U Knetčů uknetču. Nebo Kdosipodnikatelská: Si kdo? Sem kdosi. Co měl motiv. / A lavolenutyv. A vytuneloval. / A odklonil. A linolkdo? Si kdo? / Sem Kdosi. Co sem a Sem a Sem! Stačí číst zprava doleva, stačí pozpřeházet hlásky, slabiky, slova, hranice slov a vida, co vyplave na povrch. Co všecko je například ve čtyřverší Řevveřejnostní: řev i veřejnost a čtenář si doplní už sám vře. Verše divže jí ecilpy nechcíply / Divže jí chcíp nezalil plíce demonstrují, jak se v neologismech ecilpy nebo chcíp maskují základy slov plíce a nechcíply – to vše se řvoucí veřejností…

V některých čtyřverších netřeba hledat dobové šlehy. Tak v Šálugové I potěší vrchní želhuba, který praví, že bohužel máme jen šálug, a ovšem pak i odpověď Jen šálug? Tak tím mě neo / šálug. Vezmu šálu a jdu: Hubo, žel!

Ve světě, kde slova často nic neznamenají a je třeba hledat za slovy, jsou Koupilova čtyřverší – každé čtyřverší je třeba číst-luštit zvlášť, každé je postaveno jinak, není na ně univerzální klíč, a to je velká přednost sbírky – vynikající trénink do dnešního času nečasu.