GRAHAM HOLTON
Robinsona zná z mé generace snad každý. Měli jsme jej jako mimočítankovou četbu, ovšem většina z nás znala jen převyprávěnou, značně zkrácenou a osekanou verzi z pera Josefa Věromíra Plevy. Měl jsem to štěstí, že jsem dostal původní, nezkrácenou verzi, jež vyšla česky v první polovině 60. let. Fascinující četba, i když tenkrát těžko stravitelná pro asi tak desetiletého kluka – logikou děje i myšlenkově. Pojďte se na tyto aspekty se mnou podívat očima současného komunistického novináře. (Pozn. překl.)
Marxistická literární kritika vysvětluje literární dílo, román, analýzou lidsko-společenských vztahů, které referují o ekonomické základně příběhu, a nikoli o společenských institucích, z nichž vycházejí. Analyzuje třídní rozdělení, rasismus, vykořisťování, odcizení a výrobní prostředky, které jsou v románu prezentovány. Třídní boj a výrobní vztahy jsou ústředními nástroji této analýzy. Kultura se řídí historickými podmínkami a vztahy dominance a podřízenosti převládajícími ve spisovatelově společnosti. Všechny kulturní produkty, jako je román, jsou přímo spojeny s ekonomickou základnou společnosti, v níž jsou vytvořeny.
Karel Marx nastiňuje historický proces, jímž se výrobní prostředky koncentrují v rukou kapitalisty, takže dělníkům nezbývá nic jiného, než prodat svou práci vlastníkům výrobních prostředků. Tato námezdní pracovní síla vznikla vyvlastněním majetku a pracovní síly nájemce. Ve stejné době začala geneze průmyslového kapitalismu drancováním Afriky, Asie a Ameriky evropským imperialismem.
Kapitalistická třída, do níž Daniel Defoe patřil, se zabývala obchodem, podnikáním a koloniální vládou. Masivní zisky transatlantického obchodu obohatily merkantilisty a rostoucí kapitalistickou třídu. Defoe investoval 800 liber (dědictví po své ženě) do britské Královské africké společnosti, založené v roce 1672. Ve svých politických brožurách tvrdil, že otroctví je pro Británii ekonomickou nutností, a kritizoval ty, kdo by omezovali ziskovost atlantického obchodu s otroky. V roce 1692 byl zatčen kvůli dluhům ve výši 17 000 liber, donucen vyhlásit bankrot a odsouzen do vězení pro dlužníky. Je ironií, že Defoe zemřel v roce 1731 s málem peněz, na rozdíl od své fiktivní postavy.
Život a dobrodružství Robinsona Crusoe, jež sám sepsal vydal Daniel Defoe v roce 1719. Román byl politickým pojednáním, které vyložilo předpoklady doby: že obchod s otroky byl přijatelný za křesťanství, protože dělá otrokáře bohatým, ženy by měly být „vhodné pro službu“ svým mužům a domorodci z Ameriky byli „divoši“. Alegorie Robinsona Crusoe poskytuje čtenáři vhled do fungování transatlantického obchodu s otroky.
V díle Grundrisse (Základy [kritiky politické ekonomie]; 1857-1861) a v prvním díle Kapitálu (1867) popisuje Marx Robinsona Crusoe jako před-kapitalistu, pracujícího v raném kapitalistickém systému a imperialismu, o němž Lenin tvrdí, že je nejvyšším stádiem kapitalismu. Bez atlantického obchodu s otroky by Crusoe neměl důvod opustit Anglii. To, že se mohl plavit po Atlantickém oceánu ve snaze o zisk, umožnila evropská lodní doprava: fungování a prosperitu obchodu s otroky. Otrokářství financovalo atlantický trojúhelníkový obchod, Střední průchod, s jeho obchodem s lidmi, cukrem a zbožím mezi Evropou, Afrikou, Karibikem a Severní Amerikou. Zde byl původ britského imperialismu.
Robinson Crusoe začíná Crusoeovým zajetím u Barbarského pobřeží (Maroko). Dva roky stráví jako otrok. Crusoe uteče s Xurym, kterého prodá portugalskému námořnímu kapitánovi za 60 pesos, aby financoval nákup cukrové plantáže a dvou otroků v Brazílii. Protože komodity otroků lze kupovat a prodávat, jejich potenciální pracovní síla se dodává majiteli otroků jako peněžní hodnota a budoucí odvozený zisk. V roce 1659 se Crusoe připojí k obchodníkům, aby nakoupil otroky v Guineji (západní Afrika), ale uvázne na odlehlém ostrově poblíž ústí řeky Orinoko, dnes Trinidad a Tobago. Když vidí karibské obyvatele ostrovů, „kanibaly“, sní o tom, že „z nich udělá čistě své otroky“. Zabíjení domorodých „kanibalů“ a získání sluhy Pátka je Crusoeův vzestup k buržoaznímu individualismu.
Během Crusoeovy samoty jím nashromážděné zboží (zlato, zbraně a nástroje z lodi, jeho šaty a vybavení) nemá žádnou peněžní užitnou hodnotu, ani směnnou hodnotu, neboť pro jeho komodity neexistoval žádný trh. Teprve když získal sluhu Pátka a později Španěly, dosáhlo toto zboží hodnoty, s vytvořením ekonomiky. Crusoe používá sílu – své zbraně – k ovládání práce druhých. Založil plantážní a osadnické hospodářství, jaké bylo iniciováno kapitalismem v koloniích neevropského světa. Peníze a kapitál jsou společenské vztahy představující moc nad ostatními.
V roce 1686, dvacet osm let po ztroskotání, je Robinson zachráněn a loď ho veze do Brazílie. Správci jeho plantáže „dali na účet produkci mé části plantáže“. Zjišťuje, že je bohatý muž, který nashromáždil 5000 liber šterlinků a majetek v hodnotě tisíce liber ročně. Dožil se velmi vysoké návratnosti svého počátečního kapitálu ve výši 40 liber, zisku jejž nezískal tvrdou prací, ale tím, že byl součástí kapitalistické třídy v portugalské kolonii Brazílie.
Román zobrazuje ekonomické pozadí kolonialismu a mezinárodního obchodu. Příběh Robinsona Crusoe je příběhem suverenity, obchodu a otroctví a udržování křesťanského způsobu života silou zbraní. Crusoe je potrestán Bohem za neuposlechnutí svých rodičů. Nejprve se stane otrokem a poté uvízne na pustém ostrově, kde si denně čte bibli. Crusoe se stává vlastníkem půdy v Brazílii a pánem ostrova, kde udržuje nerovnou strukturu a systém odměn zavedený a udržovaný silou. Jeho svět je jedním ze strukturálních násilností chudoby, symbolické socializace otroctví a pána a fyzického násilí, zabíjejícího ty, kteří ohrožují jeho způsob života.
Britský mezinárodní obchod je založen na rozdělení mezi metropolí a periferií kapitalismu – Anglií a hranicemi Ameriky a Karibiku – mezi kolonizátory a kolonizovanými, pány a sluhy/otroky. Vztah kapitálu k práci je založen na buržoazii ovládající výrobní prostředky a na dělnících vykonávajících práci. Robinson Crusoe je studií kapitalismu.
Z týdeníku KS Austrálie The Guardian přeložil VLADIMÍR SEDLÁČEK