IVO FENCL

Zuzanu Strachotovou – spisovatelku, která se narodila (právě) roku 1989, jsem potkal jen jednou – říkám, že podstatnější je vždy dílo nežli autor. Ale jsme lidmi, že ano, a tak rovnou ujistím, že ZS neseká povídky a romány jako cvičky. Ona jimi doslova žije. Ba i manžel ji v tom podporuje. Zuzana to, co píše, plně prociťuje, ba nad tím pláče. A píše krví.

Tak tomu, mimochodem, říkal Jirka Navrátil: prozaik a redaktor, s kterým jsem se stýkal hlavně v devadesátých letech: „Píšu krví.“ „Napsal jsem krví.“ Což i Strachotová. Rozdíl je ovšem markantní. Tkví v tom, že ona produkuje „jenom“ napínavou, ba akční fantastiku. A umí zvučně psát o válce v budoucnosti, která už je však částečně válkami dneška.

V knize Vypůjčený čas, která právě vyšla, nám ZS předkládá thriller, odkazující ovšem na – úplně racionálního Isaaca Asimova. Zná i jeho zákony, zákony robotiky, a možná, zjistěte si, je zkusila doplnit. Zkouší to ještě i teď, když o ní čtete. Bude pokračování. Je ovšem pravda, že asi neví, že i sám profesor Asimov později své zákony rozšířil další trojicí.

Zuzana Strachotová přivedla na scénu tzv. BIOROIDY – alias roboty už X-té generace. A ten hlavní je – snad – i s to navázat důvěrnější vztah. Například se Sofií Adlerovou, která se vynořuje z minulosti. Přichází do nového prostoru jako nešťastnice a proti své vůli. Vynořuje se zprvu vylekaně, anžto měla pobýt v tzv. kryogenní stázi jen pár měsíců. To se ale sakra vymklo kontrole a protáhlo. Skoro na dvě století. Asi jako by se dnes u nás probudil lord Byron.

A Sofie? Plna stesku se ocitá v – pro nás – šílené budoucnosti. Zvláště hlavní a už fakticky jediná korporace ji asi, kdož ví, semele. Navíc… Skrz lékaře, kteří nijak neupadají do rozpaků, je Sofie i objekt pokusů. Teprve ředitelka vývojového pracoviště pro bionické bytosti zarazí to možná nejhorší. Ne však z lásky. Chce vládnout a hnout i vlastním bádáním. Vylepšit jako nový Asimov už tak dost dokonalou UI (umělou inteligenci). A budoucímu státu, který obě obklopuje, panuje poměrně sadistický Senát – s velkým S, ale jeho sadismus není ničím proti schopnostem korporace IGMET. Senátoři jsou korporaci jen loutkami. Čeká nás to v Evropě opravdu?

Město, kam se spolu se Sofiií dostáváme, přitom působí na první pohled jako bezpečné. Ale… To jsou první pohledy. Roboti BIOROIDI se pak mohou stát i složkou, na které bude lidstvo závislé už moc. Jen ředitelka vývoje by to nepřipustila, což je málo. Ona nechce, aby umělí pomocníci získali více práv, ale…

Za určitý nedostatek románu považuji jeho „šmrncnutí“ Japonskem. A to, že autorka ani nepopře, že je ovlivněna subžánrem zvaným ANIME. Tak například veškeří biorodi mají japonská jména a Ichiro je – co do vzezření – „obkreslen“ podle hrdiny jménem Shusei Kagari z anime Psycho-pass. Jest ovšem fakt, že podobné výpůjčky jsou v rovině scifistů běžné, povolené a vlastně žánr vždy rozvíjely. Posunovaly výš. „Natolik jsem si tuto postavu zamilovala, že jsem toužila vytvořit s ním vlastní příběh,“ prozradila autorka Monice Dvořákové.

Strachotová debutovala před šesti (a čtyřmi) roky dvojdílným dystopickým románem Devět dní (2017) a Devět nocí (2019), přičemž zde ještě šlo „jen“ o běžný náboženský fanatismus. Ale taky se – samozřejmě – už bojovalo, do čehož autorka přenáší vlastní zkušenost ze sportovní praxe i skvělého čínského umění Wing Chun.

Aktuální kniha vznikala paralelně a jmenovala se nejprve Futurum. Dnes je na trhu jako Vypůjčený čas, přičemž byly Zuzaninými konzultanty mj. p. doktorka Čermáková (z IKEM) a p. Tomm ze školy potápěčů.

Zuzana Strachotová. Vypůjčený čas. Epocha. 440 stran.