VÁCLAV DUŠEK
Svět se pominul, ale lidé si zvykají. Naslouchají vyschlým breptům, vykladačům neskutečných pravd i mistrům lží, voličstvo u nás doma založeno masochisticky – zvolí a jásají, časem pláčí a plánují pomstu, budou napříště volit lépe. Nu, Pánbůh zaplať, máš-li čím. Slouha a politický gigantík nazve neposlušné spoluobčany spodinou; nebudeme se raději štrachat v minulosti tohoto rozmařilého fešáka s rozhledem amerického mravence. Lupínci zapomínají, že kulka je rychlejší slova, příklady vídáme v poslední době – krev, zmar, hoře, utrpení, nevíra, prolhanost, hanebnosti; cirkusy Debilo a Konírna baví občanstvo za neskutečné peníze. Žvanírny vyčpělých, turistické zájezdy po světě s nabídkou nula, mezinárodní tulení i hnízdění – a ty občane, plať a drž ústa, protože my si na tebe umíme posvítit, všechno sledují velké oči ministra strachu. Hlavně přestaň hodnotit vládu odborných fešáků a krasotinek. Nebo skončíš v brlohu! Nespolehlivé umlčíme. Vykladače mírových názorů rozcupujeme. O válce mluví, jako by sháněli love z pokladnice Alibaby.
Budoucno: televize, samá krize, debilizátor máme barevný. Krmítka hereckých obrů plníme. Úderníci, kulturníci v poklesu. Rampa u nádraží plná vyškolených zlodějů. Kdo nejde s námi, jde proti nám. Bacha na starýho Zacha! Pokrok, přislib věřícím v zázraky. Lidová tvořivost: kdo neskáče, ten má pech. Posměváček, slizký zrádce, útrpný hajzlík, kopyto neumětel. Kamarádi vzácné zboží, zrada jednoho pecháčka nepoloží! Doba unylá! Tištěná lejna informují dle návodů, pasy do budoucnosti, tmavé budoucnosti – tak tomu bude na věky věků, a přestaň se divit, držkatý demokrate, my tě umlčíme, my tě zničíme, pomluvíme, postavíme na pranýř. Hle, odporný člověk, bičovat, kamenovat, vyhnat, přinutit k pláči i sebevraždě. Nejen s čerty nejsou žerty, bloude. Lidí je jak psů. Kdejaký Onan se natáčí před zrcadlem. A velmocenští pazdráti hýkají smíchy, koukni voličské trpajzlíky, jak vyskakují. Holt doma nejsi prorokem a není přesto, když je hustý těsto. Vládní mrchožrouti utahují lidu uzdy vždy a v každém čase. Vyjevení politici z krajin neznámých tlučou hubami o překot, dneska tak a zítra jinak. Holt hladce obrace! Odporná verbež bez ducha polyká výdobytky lidu. Pamatuj, budoucnost mají v rukou čmeldové bez citu v mozku. Slib porušený bývá teprve slibem naplněným. Nevěříš? My ti ukážeme kolotoč, nezapomeneš. Kdo nejde s námi je trol a rusofilské jehně; lidi kádrujeme, podezíráme, soudíme, můžeme zavírat. Najdou se podvedení brouci a hartusí: Hnusné časy! Hnusní lidé. Hnusná vlast. Doba jedu, zrady, strachu – lež neměla nikdy krátké nohy! Kapitalismus se s nikým nepáře, rozplyneš se v jedovaté páře! Modlitby nepomohou, věř nám, máme bohaté zkušenosti. Děvka válka hnána vírou ve všemohoucího. Krve se zachtělo Bohu?! Opravdu? Jééé, dej nám Pánbůh kýbl bublin k jásání nad lidskou bezradností. Máte desatero. Cože? Slova a slova… nemáme zájem.
Kdo chce, panáčku, zhyne v nevědomosti i plytkosti ducha doby kamenné. Kdepak být za vodou, to nesmíš být měkkota, blekota, mezulán, mlíčňák, nervák, lempl, žebrák myšlenek, ano, samej med a v hubě jed. Řimbuch, fašoun, mrákota, pěkná holota, starosta obce Smrdutec, otlema a partajní poklasný, krasavec špekatý a hanbatý s opičí tlamou, kdo ho pozná, jmenuj, kňourale: vepř Pavlík, vzdálený bratranec Morozova. Ubožák v rozkladu. Vypínáš se k nebi a zadkem jsi ukotven do země. Život na klouzačce, zábava. Země neomezených možností na dostřel. Není kam spěchat, rozčilovat se, naparovat – každý máme konečnou, jenom nevíme, kdy k ní dojedeme a zdali nás budou vystavovat v obřadní síni, hrát písničky, ronit slzy, klást kytice a věnce, řeč k poslednímu rozloučení kladná, rádoby objímající odcházejícího tam, kde už se nepohřbívá, jak známo. Politika není pro každého, snílku. Kdekdo si říká politik, omyl, mnoho šašourů se vypíná, mohlo by řídit svět, držet na opratích velmocenská centra, ovládnout banky nehorázných cílů, nakrmit hladový svět, jenže… k udržení míru a prosperity se musí zbrojit, a víš ty, pazdráte, kolik všechno stojí? Kde vzít a nepokrást. Prací nezbohatneš, ale nezahyneš. Pracuj a mlč! Odměna, fufníky k utrácení. Moudrost se rozplynula. Málokdo to ale poznal. Poznání prachy z kapes vyhání. Práce se nebál, klidně si k ní i lehnul. Můžeš si vydechnout, bratře, bez obav si k lepší náladě zazpívat s východní božskou Szidi – tabák, pilka vodka řemen, cikáni jdou z lesa s dřevem… anebo pod svůj plášť nás přikryje levočská panna Marie. Nemusíš poslouchat častuškářské odrhovačky a nakradené melodie ze světových pokladnic. Pávů v branži drnkám, foukám, pěji, naseto na tři pětiletky.
Svět zázraků nevnímáme. Není zábavný… Díky lidem s nadáním posouvat svět o milimetr k poznání, předkládají nám žurnalistické veličiny průměr v denním pořádku. Žehráme na cokoli, ale máme jiné možnosti, když nám kroutí krkem neschopní vládci – nějak mi to připomíná minulost, pošleme chlapa tam a tam, že o tom nic neví, nevadí, dáme mu k ruce poradce. Pátrám v patrech politických ptáků, kdepak, žádní skřivani. Hrozí nám roboty. Budeme nahrazeni, zlikvidováni, růst populace se bude řídit plánem přežití. Kdepak, omezíme všechno! Lidé v tunách žerou mrtvoly zvířat, maso v nich hnije – nemoci sestupují s pravidelností nebeského nařízení, kterak žít bohabojně, zdravě, s omezením k prospěchu vlastních šťastných zítřků… a musíme si přiznat, a bez obalu povědět: ne každý výzkum je ku prospěchu zmlsaného lidstva. Klidně zapomeneme na zbrojní vymoženosti, děkujeme, odejděte!
Což takhle vymyslet vakcínu na virus lhavosti a tupohlavosti? Pacienti k očkování dodání ihned – urgentní případy zadržovány v nejvyšších patrech rádoby k vládnutí masám. Fintilové u zrcadel, lehký terč. Zázrak – země ještě odolává falešným spasitelům, válečným štváčům, nedožraným písklatům…
Není snad zázrak, že Země uživí tolik bytostí? Není zázrak, že dokážeme čelit atakám nemocí, vyměníme orgány na počkání, vycvičíme v klidu armádu politologických profesorů rentgenujících každý pšouk – nejsou k ničemu, ale dokáží si práci vytvořit, obhájit, udržet. Dát za uši vybraným k potrestání – a teď krok dále, umíme vyrobit náhražky za kvalitní krmi. A co úroda? Každoročně uspokojivá. Dávno neplatí sedlák je pán – nyní platí vycucat, využít, znehodnotit … otrávené řeky vyčistíme, ptáš se kdy, nepovíme, tajemství mocných, hochu, nebezpečný spad ohlídáme… Hele, chceš být ministrem třeba zemědělství? Klidně, prý pokud víš, že kráva má čtyři nohy…A ve školách, přestože učitelstvo je i všelijaké, necháme vyrazit nové generace do boje o přežití. Žij a nech žít! Největší možný zázrak.
Svět přízraků. Bůh asi není. Nebo s námi nechce mít už nic společného, jednou prý stačilo. Věřící v Krista, pamatujte, nedělejte nic, dokud se nevrátím. Nedělají. Nechtějí, nebudou, už nejsou ani k uplacení. Chytráci, za sto let o nás většinou nikdo nebude vědět. K čemu se šponujete? Valibuci podnikaví, čvachtové kriminální, pějte veselé písně. Mrzouti opoziční, nedejte se, vytlačte konečně neschopné a zkuste být schopní – ne však všeho! Nevíme, je-li věrchuška k prodeji, jisté indicie nasvědčují, že vydává krkolomná prohlášení.
Babovařečky v lavicích teplých a dobře placených se neznají – klidně by vyrazily proti silnému nepříteli, starost jim dělá pouze maličkost, kde vzít pro nepřítele tak velký hřbitov?
Pozor, rozpínavost po porážce bolí! Matka Země nás varovala, covid na nás poslala, kam se ovšem hrabe nějaký ten covid: covide covide, co po tobě přijde? Trvale žijeme s virem hlouposti, očkování nepomůže, odborníci vědí své. Stačí poslouchat mrňousy parlamentní i senátní, perlí, mnoho nevědí, opisují, recitují vyčteninky – ani o tom nevědí. Zodpovědnost – nula! Směšné hádky, vjedou si do vlasů a baví se za naše peníze putykářskými blafy. Vzdělanost k pláči. Kdepak jistoty trvají: drzost, sprostota, nenažranost, zbabělost, křik zoufalců, plytké výčitky, obvinění na hranách, vyzkoumané lži a polopravdy rekordmanů, podivné domněnky, pomněnky na hrob zapomenutých velikánů z naší vísky – z ostudy střižené kabáty, kachní žaludky – hrajeme tragédie i komedie, plujeme močálem černým podél bílých skal. Jak se říká, brachu, ty chcípneš zejtra, já až pozejtří.
To by tak hrálo, abysme neudrželi místa u koryt! Máme svá tajemství, že, nebudeme poslouchat africké nářky a přece – koloniální zmetci předali štafetu novodobým štěnicím, sají bohatství a zaplatí zlomek ceny za tunelované bohatství. Vlastně lidičky loupí a tváří se, jakoby zachraňovali Afričánky, pane bože, lumpové, poradíme vám, zdarma. Přestaňte strkat frňáky, kam nemáte. Doba obchodu hrudka zlata za barevný korálek dávno skončila. Lidská práva zašlapujete denně! Stydlíni nejste ani náhodou. Rabujete nerostná bohatství neurvale, lačnost se zvyšuje, žijete nákladně, čepýříte se při hostinách, kulturních úpadků.
Přízraky táhnou tmou od nekonečna, do stanice Zbytečná touha.