JOZEF LEIKERT
Mlčení
Na prstech počítáme ticho,
ne prázdno.
V poli se klátí plechový Kristus,
zavěšený na plechovém hřebíku.
Jednoslovné mlčení
vysvlečené do půl pasu.
Vina
Slovem ohmatáváme den,
jako když se v obchodě díváme
na pecen rychle vykynutého chleba.
Je dobře,
že jsme hladoví po hladu.
Kůrka se rozpouští v ústech
jak na počátku věků.
Jsme vinni bez viny?
Slova
Všude dokola vykosená tma.
To si vítr pohrál
s elektrickými dráty.
Jak velká krása
v obyčejných slovech
a v nevinném prachu
zvířeném dvěma hlasy.
Záruka
Všechno nenávratně splývá,
dny,
láska,
obchodní domy.
Záruka na tři roky
jako na elektrospotřebiče,
někdy ještě kratší.
Kroky mámivé a marnotratné,
jako bychom se nedotýkali očima
a nedýchali srdci.
Nenávist
Ať po nás něco zůstane,
aspoň zasněžená pláň.
do prvního zívnutí jara.
Jednoho dne se ztratí,
a potom znovu
zaprší staronová nenávist.
Minulost
Dlouho jsme byli bosí
a viseli na nitce
jak první mléčné zuby.
Žádná civilizace nás neosedlala,
nepředběhne nás ani naše.
Dnešek je včerejšek
a zítřek
promlčená minulost.
Ploty
Do dějin vcházíme naboso
s vypnutým tichem v kapse.
A svět se bezcitně směje
za vysokými ploty,
které nás dávno přerostly.
Mapa
Zpaměti hledáme vzpomínky,
které po nás zůstanou.
Nic nám nepatří,
ani čas
vymezený malou násobilkou.
Nad roztáhnutou mapou
šustí nebeský prach.
Nevíří se,
dívá se na nás
s nevyplakaným deštěm.
Přeložila EVA FRANTINOVÁ