IVO FENCL

Jistě jsem to přehlédl, ale nevšiml jsem si, že by loni někdo v Česku připomněl sté výročí narození amerického básníka Jamese Dickeyho (zemřel roku 1997). Píšu hrdě „básníka“, ale proslavila jej próza Vysvobození (1970, slovensky 1987, česky 2011), geniálně zfilmovaná Johnem Boormanem. Ten se letos dožil devadesátky.

MILAN BLAHYNKA

Už jsem to nad jednou jeho knihou napsal, a ač se nerad opakuji, nic jiného mi nad Mysliveckými povídkami (tak zní podtitul v tiráži neuvedený) DAŇKY HLAVA NEBOLÍ (Euromedia Group, Praha 2022, edice Brána; ilustrace František Flégl, obálka Ivan Brůha, 176 s.), vlastně nezbývá. Ať už Aleš Dostál, chovatel jednoho psího plemene, píše o psech, ať už jako myslivec a revírník má na mušce vysokou i „nízkou“ (omlouvám se za nemyslivecký výraz pro faunu v oboře, v lese, na polích, lukách i ve vzduchu a výraz nerybářský ve vodě), vždy píše i o lidech.

red

Vo veku 86 rokov 14. 12. 2023 zomrel básnik, aforista, textár piesní a autor kníh pre deti Tomáš Janovic. Narodil sa 22. 5. 1937 v Bratislave, kde v rokoch 1955-1960 študoval slovenčinu a dejepis na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského. Po absolvovaní nastúpil do redakcie satirického časopisu Roháč, v ktorom pôsobil s krátkou prestávkou, keď bol v rokoch 1969 - 1970 dramaturgom bratislavského Divadla na korze, do roku 1992. Odvtedy sa venoval literárnej tvorbe v slobodnom povolaní. Bol aj hovorcom Slovenského ochranného zväzu autorského (SOZA).
Knižne debutoval v roku 1959 básnickou zbierkou Život je biely holub, potom sa preorientoval na tvorbu humoristicko-satirických žánrov. Svoj talent prejavil v dielach Epigramatika (1962), Podpisy analfabetov (1965), Posledná večera (1969), Óda po zet (1983), Ko(z)mické piesne (1986), Čítanie z ruky (1988), Stokrát o láske (1989), Moje najmilšie hriechy (1991), Smutné anekdoty (1993), Najsmutnejšie anekdoty (1995) či Ruka majstra (1997). Tieto knihy sú zbierkami aforizmov, anekdot, reflexívnych básní, epigramov, veršovaných i neveršovaných bájok, humoresiek, satirických próz či dialógov.

RUDOLF HEGENBART

Ve skrytu svého domova jsem se svými nejbližšími prožil advent a příjemné vánoce. K příjemným vánocům jsem si popřál, i s celou rodinou a přáteli, zdraví a dobro míru. Všichni jsme toužili po vánocích, jaké známe z dětství. Cítil jsem sílu domova, velikost rodiny, svého národa. Utvrzoval jsem svoje přesvědčení o síle dobrých skutků z krásného soukromého i společenského života. Od mládí to byl svět jedinečný. Jeho síla spočívala v moudrosti dávat člověku prostor realizovat se jako člověk. Miloval jsem život. Stále jsem něco očekával. Měl jsem svůj rozměr naděje. Věřil jsem v uskutečnění své životní dráhy, svého životního cíle. Žil jsem úžasem a střízlivostí. Moudrostí a pošetilostí. Poznával jsem sám sebe. V socialistickém světě jsem nacházel odvahu a prostor být tím, čím jsem chtěl být. Člověkem, který se nebojí překážek, který naplňuje své zájmy a potřeby. Netušil jsem však hloubku úskalí z okolního nesocialistického světa a různých nepřátel. Podceňoval jsem sílu závratných vírů a bouřlivých vln, jež mě provázely životem.

VÁCLAV DUŠEK

Krasojízda vládních hašašírů nabírá tempo. Neumětelství se ukazuje v plné nahotě, silážují si výdobytky po boku poradců za všechny prachy světa – kam se hrabou trumberové z pohádky Pyšná princezna.

PAVEL KALVACH

Ano, s krajinou po levici, prchající nazad, křižujeme široké dálnice se čtyřmi proudy na každé straně, klastry mrakodrapů v jednotlivých městečkách, letíme přes majestátní řeku, nad dlouhými ovocnými sady, svištíme z Pekingu na jih, k pobřeží Čínského moře. Tam, kde z nedávné rybářské vesnice vyrostlo třímilionové Rizhao.

MARIE VESELÁ

Jihlávka

Nad řekou Jihlávkou,

na malé skále,

roste tam osladič,

pěšina lesem