IVO ODEHNAL

Neklid

Jsem svědek výjimečné události:

Ryby se svlékají v hlíně…

Žábry plné bláta…

Smrt si mne oči o popraskanou zeď Blábolí že musí…

Cosi mi říká seď Sedím a mlčím

Cizí zahrady zasypává peří

Svítá Keře odhalují své obsahy Kraje rozřezány Města se začínají péci

Něco mi říká trň Vše je marnost

V kopřivách uvízl pohyb Mám v hlavě ježčí dupot

Ráno je křížem krážem Není na kosu smrtky ještě brzy ?

Čert ví

Oči mi těkají Krev teče polem

Ze dvorů se ozývá tlukot Ptáky ženou touhy – začíná párování a bitky

Svět zuří

Oči mám pomačkány Les se nečekaně rozpláče

Železo chytá rez Ryby se znovu svlékají v hlíně…

Milé hvězdy mi brnkají na nervy: Co se má stát – patrně se stane…

V průběhu vzteklých úklidů

úprky odhodlané…

Vlahé…

Delší dobu je má paměť šampionem dlouhých tratí

/vím co bylo ale nevím co je…/

Čas – nádeník života – rve se – ale radostí nezpívá

Z mnoha důvodů morda paměti sebou cuká

Je tři čtvrtě na smrt

Chovám se jako poraněná voda

Dávné

Maminka dlaní převálcovala citron –

šťáva z rozkrojené půlky v mžiku zmizela

v tlačítku mých slin

/Z podpaždí mi dodnes trčí

teploměr horečky…/

Staronové pastvy

Já tam tehdy byl také – Louky se kopyty dotýkaly štrychů trav

Byla to opravdová hmyzí pastva

Lesem kvikl zajíc Větev postála v tichu

Mrak drze čněl

Pupek srovnán do hran

Soudky krav klouzaly po oleji z drcených užovek

Větry kočovaly v lískové seči Sem tam výskla bylina – zaleskla se ptačí podkůvka

Rybí kůstky města brnkaly na hrdlo údolí a jetelový vzduch

nadnášel vůni včelího medu

My tenkrát žvýkali šťovík –

a pili odvar z kopretin

Občas jsme si přihnuli pampeliškového vína…

Zešeřelá svíčka

Sval luny v keři Domluva dceři

/před večeří po večeři/

Křidélka můr plaší svíčka

Tma v rybí sukýnce schází zhůry –

/sraz tam měly můry/

Zatímco se šeří raci stíny měří…

Dávné kolářství

/verštat mého dědečka který se vyučil kolářem ve Vídni/

Dřevo bylo všude

Fošny prkna desky štípy kmeny vůně…

Na dřevo se psalo blajštiftem

mezi fošny a ruce byly vkládál nástroje

Z panenských klád povstávaly věci

které kolovaly zemí…

Starobylá prosba

Ó dešti sestup k nám shůry –

naléhavá prosba chrchlavě zní letním procesím

/zatímco se potím v pichlavé komži/

Kříž zírá do mezí

Stromy ční netečně

Zaklíná se krupobití Vymítáme ďábla sucha z duše polí

Deštivé pomazání je uděleno popelům a hnojům

Křtí se nimravé klíčky

Ó boží pasáčku sejmi hřích z nešťastného sucha

Ó vodní deště vyjděte z hlubin

Hlohovým trním

/obětišti křížových cest/

rozléhá se marný zpěv…