PAVOL JANÍK

Popredný český básnik Michal Černík (*28. 2. 1943, Čelákovice) sa čitateľom prihovára najnovšou publikáciou POINTA (Nakladatelství Kmen, Křenovice 2023) ako autor podnetnej textovej i vizuálnej zložky. Skvelé dielo pozostáva z brilantných stručných poetických útvarov, v ktorých sa zrkadlia prenikavé humanistické posolstvá a jedinečné mysliteľské vzplanutia. Pozoruhodné literárne rozmery sú umocnené pôsobivými ilustráciami v podobe nápaditých úprav originálnych fotografických záberov.

ALENA MIKULÁŠKOVÁ

Básník, publicista, editor, autor poezie pro děti i dospělé, Michal Černík, jenž v minulém kalendářním roce oslavil své 80. narozeniny, vydal své - zatím poslední - knihy veršů, pod názvy Pointa jednoho života, Pointa a Světla slov. Rodák z Čelákovic je absolventem Pedagogické fakulty UK, oboru Český jazyk, Historie. Nejprve pracoval několik let jako učitel, posléze jako nakladatelský a časopisecký redaktor, později, v letech 1988-1989, působil jako předseda Svazu českých spisovatelů. Vydal přes dvě desítky knih pro děti (říkadla, verše, pohádky, veršované pohádky, naučné knížky pro děti), dále vydal deset knih veršů pro dospělé, šest knih literární publicistiky, editorsky připravil řadu výtvarných publikací pro děti a několik knižních a zvukových výborů z české a světové poezie. Jeho verše a knížky pro děti byly přeloženy do mnoha jazyků, mj. do slovenštiny, polštiny, němčiny, angličtiny, francouzštiny, ruštiny, arménštiny, estonštiny, ukrajinštiny, bulharštiny, vietnamštiny, italštiny, slovinštiny. Od roku 1987 žije v Praze, od léta roku 2005 je v důchodu a věnuje se literární tvorbě. Z jeho četné tvorby jmenujme kupř. Českou čítanku pro nejmenší, Knihu lidských přání, Pohádky o kohoutkovi a slepičce, Slovo, slovíčko, otevři se maličko, Tati, ty snad umíš čarovat, Pohádkové chvilky dětem do postýlky, Plaché radosti, dále výpravné knihy s ilustracemi Josefa Lady, kupř. České Vánoce Josefa Lady či Český rok Josefa Lady. Ostatně mnohé autorovy knihy jsou pečlivě ilustrovány, především knihy pro děti, ať už poetické, či pohádkové. Knihy, které budou předmětem naší analýzy, si autor ilustroval sám.

2 x JAROSLAV ČEJKA

Inzerát v Právu

Dne 7. října roku 1989 vyšel v Rudém Právu inzerát, ve kterém přátelé a spolupracovníci děkovali Ferdinandu Vaňkovi za práci, kterou vykonal a vykonává, a do dalších let mu přáli hodně zdraví a dalších pracovních úspěchů.

VÁCLAV DUŠEK

Doba tropí hlouposti. Půl pravdy bývá k ničemu. Bylo nebylo, do kapličky v malé vísce pod horami naboural náklaďák, řidič měl silně naváto, furiantské lamželezo z putyky. Problém. Kdo kapličku opraví? Tehdejší představenstvo z města koumalo, koumalo, ale nic nevykoumalo. A nastal zázrak. Zedníci z okolí se rozhodli kapličku opravit. Farář se křižoval, skoro samý komunista! I stalo se, kaplička u vesnické školičky zachována. Dnes? Radní páni prodali školičku zájemci. Zoufalci odprodali zoufalci památku a ten nemeškal a školičku přebudoval tzv. za pár facek. Doba je prý rychlá, navrhuji tryskově zpacifikovat amatéry prodejce a ochránit, co ještě lze odebrat od nenechavých pracek; zamindrákované politické břídily hlídat na každém kroku. Máme příklady, které nás nabádají k opatrnosti! Líná huby, holé neštěstí. Řetězy natáhnout všude, kde se vyskytnou prodejci majetku, který jim neříká pane, ale oni pansky čachrují bez bázně a hany.

BŘETISLAV KOTYZA

E-mail, mail, mejlík, ale také familiárně Emil. Elektronická pošta, kterou jsme zařadili do běžného užívání. Bez přípravy, ze dne na den, a jaksi samozřejmě. Doposud nevím jak „To“ funguje, co je toho příčinou, ale vím, že „To“ je rychlé, prý bez hranic, ale také bez emoce: Ozvalo se pípnutí jiné vymoženosti – mobilního telefonu – (přenosný kapesní zcizitelný útratný neodbytný návykový) a bylo mi smluveným obrázkem oznámeno „doručení zprávy pro uživatelskou adresu“. Přivítal bych raději barevnou pohlednici z cizích vzdálených krajů, (jsou ještě „cizí vzdálené kraje“?), velbloudy, pyramidy a krasavice v sárí i bez, těším se na velkou poštovní známku s velkým razítkem Post Office úřadu odněkud ažaž z velmi daleka… ale na skleněné desce monitoru mého papučového PíCí trčelo jadrné, byť gramaticky nedokonalé oznámení: Su tady v Singapúru na letišti, kolem je lidí jak na prvního máje, nikoho ale neznám, nikomu nerozumím. Musím vám napsat, abych se tolik nebál, že se ztratím. Ahoj naši – A podpis.

EVA FRANTINOVÁ

Test

Zavedli mne k úvazišti

na zátylky skloněných padalo okny nebe

kovidový špic vrčel u nohou slečně