MILAN BLAHYNKA

Žel až letos v únoru jsem se dostal na představení hry MLADÍK OD ZLATÉ ŠTIKY (Agentura Lafayette, Olomouc, premiéra 22. 10. 2013 v Muzeu umění Olomouc), kterou Jan Sulovský napsal „s použitím studie Dagmar Kučerové Gustav Mahler a Olomouc, 1968“.

Šťastnou rukou vložil všeho všudy dvouměsíční epizodu dirigentského angažmá v olomouckém německém divadle roku 1883 do fiktivního dialogu Almy Mahlerové a jejího dalšího manžela Franze Werfela, který se po letech vyptává na Mahlera a také na to, jak vzpomínal na Olomouc. To umožňuje, aby v hříčce ožil i lehkomyslný ředitel divadla, který dvaadvacetiletému Mahlerovi nabídl místo kapelníka, a hlavně aby sugestivně vyvstaly neutěšené poměry v kulturním životě města a divadla, které zápasilo o přežití, tak jako o ně bojují mnohá divadla u nás i dnes.

Mladý Mahler, který si Olomouc nezamiloval, protože ve městě, kde „jedí jen maso“ (na to si stěžoval v dopise příteli), jako vegetarián hladověl, a jako dirigent vyžadující dokonalou práci orchestru a nesmiřující se s podbízením publiku, bažícímu jen po zábavě, dostával se do konfliktů i s orchestrem a místním německým i českým tiskem, strádal také duchovně, nicméně triumfoval nastudováním Bizetovy Carmen a oddálil hrozící už dočasný zánik divadla o své dva měsíce.

Rozkošné divertimento závažně aktuálního vyznění, v němž herecky dominovala Lenka Kočišová jako Alma Mahlerová, ale právem zaujali i představitelé Mahlera (Vladimír Hrabal), Werfela (Jaroslav Krejčí), divadelního ředitele (Václav Bahník; ten se spolu s Krejčím ujal režie) a kamelot i vypravěč v jedné osobě (Petr Kubes), napsal jako už několikátou svou „olomouckou“ hru autor, který zaujal svými verši ještě před maturitou v mladofrontovních Zelených světluškách (1972) po boku Luboše Zeleného, Michala Černíka, Jiřího Žáčka aj. jako mimořádně nadaný mladičký básník.

Nevím, píše-li tento redaktor olomouckého studia Českého rozhlasu básně podnes, ale jsem si jist, že Mladíka od Zlaté štiky (to bylo Mahlerovo olomoucké bydliště) napsal autentický básník.