MICHAEL DOUBEK

Před 42 lety natočil Woody Allen snímek Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat). Věk neubírá snímku na kvalitách ani dnes. Film jsem už několikrát pozorně shlédl, takže díky němu vím, že skrývat se pod cizími ženskými sukněmi se vůbec nevyplácí, že dámské ňadro dokáže být opravdu nebezpečné, zvláště když se výhradně vyskytuje ve dvojici, a že naprostá většina spermií má vskutku tristní osud. Vůbec poprvé jsem tento film sledoval se vzrušením, které však při dalších zhlédnutích ochabovalo. Dnes už mne jiné otázky než problematika sexuální vzrušují víc.

FRANTIŠEK UHER

Když Petrarca v 13. století otevřel cestu do literárního světa sonetům, básnické formě s pevným rýmovým schématem, vyhrocujícím ústřední myšlenku, sotva tušil, jaké popularity dosáhne. Navzdory požadavku přísné tvůrčí kázně sonety nacházely a stále nacházejí věrné stoupence jak mezi básníky, tak mezi početnou čtenářskou obcí. Připomeňme si: Sonet (též znělka) – odvozeno z italského sonetto = báseň zvučící rýmy – zapustil hluboké kořeny nejen v české poezii. Shakespearovy Sonety náleží k vrcholům světové lyriky. Ale netoulejme se cizinou, zahleďme se na české poetické lány. Od Kollára, Vrchlického či Machara k Nezvalovi, od Nezvala k současným poetům. Vždyť který básník alespoň zkusmo nevykročil po dávných Petrarkových stopách!

VĚRA BERANOVÁ

V Clam-Gallasově paláci, na Starém Městě pražském, v rámci programů věnovaných kulturní historii Prahy, se uskutečnila výstava Pražské pomníky 19. století, která stojí za pozornost. Pořádají Archiv hlavního města Prahy spolu s Národní galerií.

ALEXEJ MIKULÁŠEK

V košickém vydavatelství DALi, tedy v „Dílně autorů literatury“ (což čteme jako zřetelnou aluzi na Salvatora Daliho i na křestní jméno Dalimír, tedy zakladatele vydavatelství a jeho editora Dalimíra Stano), vyšla v prosinci minulého roku pozoruhodná prvotina Ľubici Bystrické nazvaná HUGO (143 str., ISBN 978-80-89596-05-8). Jde o prózu pretendující na psychologický a částečně i „psychoterapeutický“ román (ozvuk felinoterpaie?), v němž se uplatňuje a prolíná řada introspektivních postupů, jakoby surreálných asociací, psychologických i filozofických reflexí. Základem románu jsou v lecčems reálné životní situace čerpané z autentické (autobiografická) látky, ovšem zřetelně posunuté a zobecněné.

MILAN BLAHYNKA

Žel až letos v únoru jsem se dostal na představení hry MLADÍK OD ZLATÉ ŠTIKY (Agentura Lafayette, Olomouc, premiéra 22. 10. 2013 v Muzeu umění Olomouc), kterou Jan Sulovský napsal „s použitím studie Dagmar Kučerové Gustav Mahler a Olomouc, 1968“.

RENATA SLOVÁČKOVÁ

Esli se děláte náděje, milení, že sa Vám rozpíšu, jak sa nám tady jeví tá Ukrajina aj Krym, nezbyde Vám než si počkat, až kam zandú tí, co sa přičinili, aby sa rozpadla naša republika a taky Jugoslávija na samé malé krajiny, jaké si nikdá nemožú moc vyskakovat, a naráz sa tí samí nadšenci rozkúskovania menem sebeurčovania třesú, že sa rozloží Ukrajina; že im nepadne do rúk celá ta obilnica Evrópy; šak o ňu velice stál už fýrer. Rači něco veseléšího.

VÁCLAV DUŠEK

Neveselé bývají kraje severní, říkají mudrlanti z veselého jihu. Pravda, čekáme na předložené důkazy hlídacími psy demokracie s plnými miskami, ochočené, milé, připravené po vysokoškolském výcviku k trvalému laskání. Jaká je naše krajina, máme ještě věčně zpívající lesy?

JAN TANCIBUDEK

Kdysi jsem poslouchal pořad v rozhlase, kdy redaktorka zpovídala nějakého spisovatele. Na konec se zeptala hosta,čeho sina sobě nejvíc váží.Odpověděl, že bláznovství. To se mi docela líbilo. Mám s tím také dobré zkušenosti. Píšu do Krajských listů a jeden z článků jsem už odeslal, a skončil na stole šéfredaktora.

ja

Jeden z kanálů českého veřejnoprávního rozhlasu doporučuje svým posluchačům na středních vlnách, aby si stanici přeladili na vlny ultrakrátké, a vždy dodává, proč to mají udělat:

chý, EUGENIO VITALI