FRANTIŠEK UHER

Když Petrarca v 13. století otevřel cestu do literárního světa sonetům, básnické formě s pevným rýmovým schématem, vyhrocujícím ústřední myšlenku, sotva tušil, jaké popularity dosáhne. Navzdory požadavku přísné tvůrčí kázně sonety nacházely a stále nacházejí věrné stoupence jak mezi básníky, tak mezi početnou čtenářskou obcí. Připomeňme si: Sonet (též znělka) – odvozeno z italského sonetto = báseň zvučící rýmy – zapustil hluboké kořeny nejen v české poezii. Shakespearovy Sonety náleží k vrcholům světové lyriky. Ale netoulejme se cizinou, zahleďme se na české poetické lány. Od Kollára, Vrchlického či Machara k Nezvalovi, od Nezvala k současným poetům. Vždyť který básník alespoň zkusmo nevykročil po dávných Petrarkových stopách!

Sonetům věnuje trvalou pozornost i Věra Kopecká, básnířka, překladatelka (z ruštiny Poljanská, z polštiny Matuszkiewicz, Burnat, Lam Quang My, Zalewská aj., jimž vydala samostatné sbírky), fotografka a výtvarnice, neúnavná propagátorka česko-polské literární a výtvarné spolupráce. Po cyklech Věnec sonetů z napadaného sněhu (1989) a Nekonečný život (1998) přišla s dalšími dvěma sbírkami: NA PRAHU DNE (2012) a PŘÍBĚH SVĚTLA A TMY (2013). Oběma je vlastní specifická expresivita a lahodná stavba verše. Melodickými sonety sbírky Na prahu dne prostupuje jemné předivo pochopení pro chvíle teskné, v nichž louky chladem postonávají, jakož i pro vstřícnější okamžiky na prahu slunečního dne.

Sbírku doprovázejí básnířčiny zadumaně laděné fotografie, které stojí za pozornost samy o sobě.

Cyklus sonetů vrcholí (zatím) sbírkou Příběh světla a tmy, mimořádně pozoruhodnou i originálním laděním, obohaceným o prvky moudré občanské poezie. Inspirací emotivně pojatých veršů se staly dramatické válečné i poválečné osudy dosud žijícího polského sochaře Stanislawa Olszamowského, který postupně ztratil zrak. Odtud pramení i název sbírky. Výřezy fotografie jeho obrazu tvoří adekvátní výtvarný doprovod. Cituji: Všechny rány zhojí / a staré jizvy nechá na pokoji / S blízkým člověkem tichý rozhovor.

Tyto verše charakterizují celou sbírku, plnou odhodlání, tvůrčího vzepjetí i smíření. Je to tichý rozhovor o životě se všemi jeho horizontálami a vertikálami.