ZDENĚK HRABICA
A pak že nevycházejí skvělé knihy z pera českých autorů. Jedna z nich je právě na knižních pultech. Přichází od stolu významného, světa znalého a zkušeného publicisty Josefa Ondroucha, novináře a vzdělance. Tisíckrát by mohl být zván politologem nebo geografickým analytikem. Těmito tituly však ozdobují svá jména jiní – Lukáš Jelínek, Jiří Pehe, Michael Romancov a další, které spojuje tu větší, tu menší nenávist k Rusku. Takovou autor netrpí a nikdy netrpěl, spíše za jiné pykal proti mocným a po moci toužícím. Další chamtiví se dneska hromadí, většinou méně stateční než ti připomenutí, v přiznání barvy, někteří se dokonce sdružují v Klubu autorů literatury faktu nebo kolem konjunkturálního Ústavu pro studium totalitního režimu (Orwellova Farma zvířat) a sami sebe, čas od času, jeden po druhém, vyznamenávají cenami a řády, honosícími se jménem zuřivého reportéra – velikána Egona Ervína Kische. Kde se vzali, tu se vzali, jsou mezi námi a jsou na výsluní.
Jiní jsou však hromadně zadupáváni do země, neboť močili přímo proti určenému větru doby.
Jedním z nich je právě Josef Ondrouch (1936), autor publikace SVĚT NAD PROPASTÍ (Orego productions, 2014). Sázím se, že si jeho knihy nevšimne nikdo – natož připomenuté spolky. I pro ně, jako pro jiné a pro desítky dalších i autorů a jejich knih platí v naší době krásná slova A. S. Puškina: „Nežádat řády za hrdinství…“
Co mne na Ondrouchově útlé publikaci (64 stran textu a ilustrací) při čtení zaujalo nejvíce? Je originální. Chopil se vlastní představy války, kterou zcela po svém rozvádí, v roce 100. výročí vzniku prvního celosvětového konfliktu, který vzplanul v roce 1914 a pokračoval v roce 1939 a nikdy neskončil, stále trvá. A zatím se nedá určit moment jeho zastavení, zatímco neúprosně doutná i plane. Ondrouch nazývá tento přízrak Velkou válkou. Je spravedlivý až do našich dnů, přiznává zásluhy USA, SSSR, Číny, Ruska. Klaní se Masarykovi i Benešovi. Nesmírně inteligentně se vysmívá nevzdělancům domácím i zvenku. A tam, kde už jako by vystřílel vlastní autorské argumenty, připojuje se k předchůdcům, a sám rovněž „opisuje“: „I když Masaryk nevěřil v bolševickou budoucnost Ruska, považoval za nutné uznat bolševickou vládu: ´Všecky malé národy na Východě potřebují Rusko.´ V požadavku potřeby silného Ruska upozorňoval, že ´schopná vláda mohla přimět Ukrajince, aby se spojili s autonomní republikou, tvořící část Ruska: to byl původní plán Ukrajinců samých, teprve později prohlásili svou nezávislost, avšak Ukrajina nezávislá bude ve skutečnosti německou nebo rakouskou provincií; Němci a Rakušané sledují s Ukrajinou touž politiku, kterou sledují s Polskem.´“
Autor knihy se ptá čtenáře: „Není to výzva k tomu zamyslet se nad současnou nezodpovědnou snahou vylučovat Rusko z Evropy a opět se opakujícím úsilím o vytváření samostatné Ukrajiny nepřátelské Rusku? Podobně hrozivý je vývoj na Blízkém východě. Kořeny problémů tkví také v situaci před sto lety.“
Autor Světa nad propastí neznásilňuje současného zmasírovaného českého čtenáře demagogií, kterou jsme již skoro všichni přestali vnímat, především kvůli masovému, často goebbelsovskému pojetí médií, zejména televize. Uchopil uplynulé století z jiného konce, než činí jiní. Vidí náš svět stále na pokraji propasti.
Zaujal mne Ondrouchův pohled na Čínu, připomněl mi nikoliv tak dávné jančení Jana Rumla před pražským Hlavním nádražím při happeningu: „Všem nám jde o demokratický Tibet!“ Cituji Josefa Ondroucha: „V Číně lze pozorovat nejpozoruhodnější změnu k lepšímu. Kdo nevidí, co se tam děje pozitivního od Sunjantsenovy revoluce 1912, tak si nevidí ani na špičku nosu. Kupodivu u nás máme jakési lidsko-právní fanatiky, kterým je bližší středověk s náboženským fanatismem tibetských klášterů a nesmiřitelný fanatismus muslimských teroristů v ujgurském Sin-t´iangu blízký tomu, co předvádí politika válečného vývozu demokracie v Afghánistánu.“
Kdo ještě nezapomněl číst, přečte si Ondrouchovu knihu Svět nad propastí s velkou chutí a ocení i ediční čin nakladatelství Orega producitions. Nikoliv každý by se k takovému edičnímu činu dneska odhodlal. Ondrouch zahanbil naše prolhaná média.