FRANTIŠEK UHER

Setkáváme se s brilantně napsanými knihami, které jsou v podstatě o ničem, rozpitvávají zcela nicotné problémy a obracejí malichernosti ze všech stran jako bramboru v ohništi, a často je to ohniště dávno vychladlé. Jejich protagonisté působí až trapně, jako kdyby prožívali naprosto zbytečný, neužitečný, promarněný život.

Opakem jsou knihy, jimž schází ledacos do formální dokonalosti, ale vyzařuje z nich lidské teplo, vřelost, odhodlání, úděsná tragičnost osudových událostí, někdy snad i střípek nostalgie, především však nezdolnost, odolnost a hledání cest k obyčejné lidské družnosti a vzájemné podpoře. Tím se stávají čtenářům blízkými.

Platí to také o knížce Václava Smrčky JANEK Z HOR – doktor chudých (Balt-East, 2014, 71 str., s ilustracemi Aleny Smrčkové).

Děj traktovaný do drobných příběhů podává svědectví o osudu jednoho z valašských pasekářů od jeho ranného dětství, v němž již musel tvrdě pracovat (to není zastydlý bonmot), až do dospělosti.

Posunem společenských událostí se v poválečném období stane rovným mezi rovnými, třebaže řadu lidí kolem sebe morálním kreditem mnohonásobně předčil. Smrtí starého bači symbolicky končí usilovné snažení hrdiny příběhu, pracovitého, skromného a bezmezně obětavého člověka, po dosažení lidské důstojnosti. Samotná bačova smrt jako kdyby přinesla katarzi, dokazovala, že skromní a prostí odcházejí vznešeněji.

Některé pasáže mohou současnému čtenáři připadat až neuvěřitelné a záměrně přeexponované. Pamětníci, pokud by se jací našli, by ovšem patrně potvrdili, že tvrdá realita ve Smrčkově podání má reálný základ.

Autor čtenáři nenamlouvá, že jeho literární hrdina není fikcí, tolik životních peripetií by jeden člověk sotva dokázal prožít a přežít. Pokud nakonec čteme charakteristiku „baladický příběh na motivy Bezručových básní“, jedná se o stručné, avšak naprosto výstižné konstatování, jemuž není třeba dalších slov. O to víc si útlá knížka zaslouží pozornost.