JOSEF BÍLEK

Čas od času tu upozorňujeme na regionální publikace. V tomto případě jde o dvě sličně vypravené knihy, které spojuje osobnost básníka Boleslava Jablonského (1813–1881). Boleslav Jablonský byl vždy v Karadašově Řečici ctěn, jak ukazuje dobový tisk, pamětní deska na budově jeho rodného mlýna a ovšem i monumentální Jablonského socha uprostřed dosti rozlehlého náměstí. Je proto na místě a je i velmi záslužné, že Kardašovořečičtí právě takto, ale i jinak (přednášky o Boleslavu Jablonském aj.) uctili jeho památku.

Dali příležitost místním regionálním badatelům (a literátům).

Tak hned první titul, nazvaný, právě tak, jako i ten druhý, úryvkem z díla Boleslava Jablonského TĚŽKO JEST SLAVÍKU, napsala Zdeňka Maršíková. Knihu vydalo Město Kardašova Řečice s Muzeem Jindřichohradecka, a má s ilustracemi 214 str. Je věnována monotématicky zdejšímu rodákovi. Těžiště knihy spočívá v souhrnu životopisných údajů a v ukázkách z jeho tvorby. Dočítáme se o jeho nelehkém životním osudu, o proměnách, které provázely jeho život. Oba rodiče si přáli, aby byl knězem; knězem se nakonec stal, ale mnohé nevypadalo na to, že z mladého Eugena Tupého (Jablonský je pseudonym) bude mnich, na kterého jakoby se vztahovala známá lidová píseň o »strahováčku«.

Mladý Tupý byl studentem jindřichohradeckého gymnázia, vstoupil do kláštera a zase z něj vystoupil, aby se tam opět navrátil a byl vysvěcen na kněze. Stal se jedním z našich předních obrozenců, buditelů, i když dnes je spíše zapomenut a ani zevrubnější antologie a čítanky jej neuvádějí. Pokud čteme některé životopisy Jablonského, setkáme se tam často s uvedením polského kláštera ve Zvěřinci u Krakova, s tím, že Jablonský tu byl »proboštem«, což by byla poměrně vysoká církevní hodnost, ale nebylo tomu tak doslova, »probošt« znamenalo totéž, co kněz. Již sám název knihy ukazuje, jak se Jablonskému stýskalo po vlasti a jaké měl nesnáze s publikováním svých prací. Dalo by se ovšem i tu mnohé doplnit, např. archiválie dosvědčují, že Jablonský byl i sledován soudobými úřady, hlavně pro své kontakty s přáteli a ve spojitosti s jeho cestami do vlasti. Při odhalení zmíněného pomníku mluvil mj. prof. Hynek Jaroslav Mejsnar, tehdy oblíbený řečník i překladatel z různých literatur, mj. slovanských (polštiny, ruštiny).

Záběr druhé knihy, kterou editovat Jan Frolík, je širší, i když i zde se samozřejmě setkáváme s Boleslavem Jablonským. Kniha nese opět příznačný název ZANESTE CITY MÉ KU KLIDNÉ ŘEČICI (má celkem 293 str. a barevné fotografie v příloze). Editor seskupil do jejího obsahu kapitoly i autory dosti různorodé (vešly mu sem i práce katolického duchovního z Kamenice nad Lipou Františka Janouška, jenž připomíná některé osobnosti někdejší katolické moderny!) a rozsáhlou vzpomínkovou stať pedagoga, literárního historika Zdeňka Mráze, zdejšího rodáka. A ovšem i další autory nemohl přejít mlčením.

Nepominul ani dílo již dávno zesnulého kardašovořečického rodáka Jaromíra Hrubého, mj. autora třísvazkového díla o dějinách Kardašovy Řečice (vyšlo později ve spoluautorství s dr. Bartolomějem Vítou), dokonce užil i práce mladého badatele Martina Klečatského o předmnichovském četnictvu. Knihu v podtitulu případně nazval antologií textů k minulosti Kardašovy Řečice, užité právě k 200letému jubileu Boleslava Jablonského. Rozmanitost autorů zde seskupených i námětů jimi zpracovaných ukazuje na rozdílnosti i v politických představách o životě a době. Starobylým textem zde publikovaným je (ne celá ovšem!) práce skoro do nedávné doby žijícího F. A. Soukupa, autora řady dnes již zapomenutých prací, ale mj. také díla o dítěti českého jihovýchodu, které vyvolalo ve své době bouřlivé polemiky i soud, neboť Soukupova odvaha se nelíbila především tehdejším kardašovořečickým podnikatelům. Soukup tu kriticky psal o dětské práci (kniha pochází z r. 1910). A je tu zastoupen i zcela současný autor, místní rodák, Stanislav Komárek.

Rád bych ještě v této souvislosti uvedl, že návrh obálky provedla právě Zdenka Maršíková a na úpravě fotografií v textu a se snímky se podílel místní učitel Karel Sláma. Tato kniha vyšla v malém jindřichohradeckém nakladatelství Jan Medek (Epika), což je třeba také nepřehlédnout.