IVANA BLAHUTOVÁ

Dokončení z minulého čísla

 Červený smích neboli Budoucnost

V r. 1904, napsal ruský spisovatel Leonid Andrejev (1871–1919) novelku s názvem Červený smích (Krasnyj smech). Toto vizionářské dílo vytvořil v krizové atmosféře rusko-japonské války (1904–1905), a ačkoli tehdejší válečné utrpení nezažil na vlastní kůži, zachytil je se sugestivní naléhavostí, varovností a nadčasovostí. Červený smích je geniální uměleckou anticipací, je naplněným literárním proroctvím tragiky celého 20. i počátku 21. století. Andrejevův expresionistický a symbolický obraz historicky a místně neurčené, děsivě iracionální, zvěrsky surové a donekonečna se stupňující války musíme s postupující dobou číst jako realistickou zprávu o stále se vracející apokalypse – o 1. světové válce, jež propukla přesně o deset let později, poté o občanské válce v Rusku… a následně o všech vojnách všude na zeměkouli, o 2. světové válce i lokálních konfliktech, o dnešní válce „proti terorismu“, i o té občanské na jihovýchodě Ukrajiny.

VLADIMÍR KOLÁR

Dvacet pět let, které uplynuly od listopadu 1989, představuje hodně dlouhou dobu, což samo o sobě jen zdůrazňuje nicotnost dosažených výsledků.

První široce tlumočené představy byly velkolepé, to, že by se měl otevřít prostor pluralitě názorů, koncepcí, uměleckých východisek, směrů a proudů, snad každý vítal, málokdo měl zájem, aby nadále o všem rozhodovala všelijaká grémia v KSČ (ale i dalších politických stranách a organizacích Národní fronty), ministerstvech, uměleckých svazech, nakladatelstvích či redakcích.

ZBYNĚK ZDEKOŠ (KOŠEK)

Píšeme si

Za kulturní počin považuji úvodní stať Jaroslavy Dvořákové z LUKu č. 1, jež se vrací do roku 2014 ostrou polemikou s interview ČT 24 z 21. 11. 2014 pod titulkem Dnes uráží prezidenta kdekdo (kdeco), i Putna, nakročila k volnému ringu s nositeli kulturního úpadku a otřesného zpochybnění života českého lidu a jeho boje o život na slunci. Děkuji paní literární historičce a beru její krásný český projev jako dar k mým třiadevadesátým narozeninám. To je ona důležitá loňská i letošní kulturní událost, kterou třeba dále rozvíjet. To, co se děje v prostředí mediálního urážení českého vlastenectví, nemůže náš lid a jeho kulturní předvoj beztrestně přijímat.

JAROSLAV VÁŇA

Konec i počátek roku se setkávají podle vědecky stanovených kritérií, a tak u mnoha lidí nastává čas pro bilancování a hodnocení toho, co není, co již minulo, a jak by měla vypadat budoucnost toho či onoho.

MILAN DUŠEK

Milan Báča je ředitelem gymnázia ve Svitavách, kde vyučuje český jazyk a literaturu, ale přednáší i na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je autorem básní, řady učebních textů (Literární dokumenty a svědectví, Syntaktická cvičení), odborných textů z oblasti školského managementu, četných regionálních příspěvků literárně zaměřených článků, autorem nebo spoluautorem řady publikací o svitavských osobnostech a jako redaktor se věnuje internetovému portálu Literární toulky po Svitavsku.

JOSEF BÍLEK

Čas od času tu upozorňujeme na regionální publikace. V tomto případě jde o dvě sličně vypravené knihy, které spojuje osobnost básníka Boleslava Jablonského (1813–1881). Boleslav Jablonský byl vždy v Karadašově Řečici ctěn, jak ukazuje dobový tisk, pamětní deska na budově jeho rodného mlýna a ovšem i monumentální Jablonského socha uprostřed dosti rozlehlého náměstí. Je proto na místě a je i velmi záslužné, že Kardašovořečičtí právě takto, ale i jinak (přednášky o Boleslavu Jablonském aj.) uctili jeho památku.

BOHUMILA SARNOVÁ

Když se mojí mamince něco nezdařilo, když se jí „povedla“ věc, kterou zamýšlela úplně jinak, slýchávala jsem, jak si povzdechla a s patřičným vztekem prohlásila: Jak jsem stará, tak jsem hloupá!

ZDENĚK HRABICA

V polovině roku 1988, v době, kdy jsem jako novinář pracoval v týdeníku Svět v obrazech, jsem procestoval Korejskou lidově demokratickou republiku. Byl jsem v ní od prvního okamžiku až do konce jako v Jiříkově vidění, skoro jsem se cítil jako v Campanellově Slunečním státě, neřku-li v Moorově Utopii. Po návratu jsem napsal pro časopis dvě reportáže, ilustrované svými autorskými fotografiemi. V obou jsem vyslovil údiv a překvapení. Z obou stran – z korejské i československé – se na mne strhla vlna kritických nařknutí, údajně pro mou neobjektivnost. Ale setkal jsem se i s velkým obdivem čtenářů. Za svými řádky jsem si však stál a dodneška stojím.

VÁCLAV FRANC

„Stávka, která omezuje svobodu ostatních, omezuje jejich práva, je nevhodná v demokratické společnosti,“ přiznal pan premiér.

JIŘÍ STEGBAUER

(Poděbradům)

Moje rodné město

jsi lanem provazochodců Třískových

VÁCLAV HONS

zrzavým tažným jsi

leda že by

průhlednou krávou

GENNADIJ IVANOV

13. března

Sníh zasypal zemi horami,

hory se postavily mezi mne a tebe.

Měl jsem sebrat odvahu tě mít,

teď mé srdce pozdní lítost zebe.

JAN CHODSKÝ

Cenová

Abych užil rozkoš,

krásu sametu,

velmi často bloudím

v supermarketu.