LUDVÍK HESS

Ladislav Landa zemřel bez jednoho dne za tři měsíce po Václavu Hraběti. Z jeho básniček to smrtí doslova táhlo, ale Láďa sám byl kluk jako buk, mládenec s postavou atleta. Nemýlím-li se, hrál košíkovou, a byl prý dost agresivním hráčem. Moje poslední vzpomínka na Láďu…? Potkali jsme se náhodně ve starých Radlicích kousek od školy, kde žil a kde jeho rodiče školníkovali. Tramvaj tam tenkrát mívala konečnou a Láďa chystající se do centra čekal na její odjezd. Tramvaj se vykodrcala ze stanice a Láďa si se mnou dál povídal, jako by ani neodjížděla. Jako by měl přesně vypočítáno, kam až ji může nechat dojet. Náhle se rozloučil a rychlým sprintem trénovaného sportovce ji dohnal a naskočil na plošinu. Příští týden na pravidelné setkání mladých básníků v libeňském Klubu poezie přišel už jenom jeho přítel Petr Rezek a přinesl zprávu o Láďově smrti.

JIŘÍ JÍROVEC

Na churavá města pošlem letce, a místo desinfekce bomby…

To zpívali V+W s podotknutím, že dnes už přece není středověk.

Evropa má problém s vlnou uprchlíků z rozvrácených zemí. V OVM vysílaných 26. 4. 2015 o tom mluvili euroreprezentanti Jourová a Zahradil.

Netroufnou si ani v náznaku připustit, že příčinou problému je geoinženýrství, šířené Západem pomocí bomb a raket, které ony „zdrojové země“ rozvrátilo k nežití. Proto z nich obyvatelé prchají.

MILAN BLAHYNKA

V rozhovoru s Jiřím Tomášem, nakladatelem své nejnovější knížky MEZINÁRODNÍ EXPRES POTĚMKIN (Akropolis, Praha 2014, 98 s.) říká Petr Skarlant o sobě, že je „plachý a tichý“. To je v době, která „odhodila poezii jako nepotřebnou“ (stále cituji rozhovor lepší než nejlepší doslov) a při poznání, že „neexistují netotalitní systémy“, když přece „vláda peněz“ není „méně bezohledná než vláda jedné ideje“, přiznání k povaze ne zrovna šťastně vybavené do světa tvrdých loktů, ostrých hochů a knižního trhu přesyceného podbízivým slovesným zbožím.

ANDREA VYHNALÍKOVÁ

Dne 22. dubna se konala v Italském kulturním institutu oslava výročí osvobození Itálie od fašismu. Tentokrát se však nekonalo ani čtení pasáží z knihy Je-li toto člověk od Prima Leviho a prezentace knihy, ani koncert, ale dvouhodinové představení silných lidských příběhů na filmovém plátně nazvané La brezza degli angeli (Andělský vánek).

VLADIMÍR KOLÁR

Ocenění pro československé a české filmy a jejich tvůrce nejspíš nejsou nejpodstatnějším měřítkem hodnoty nebo významu těchto děl. Obesílání nejdůležitějších mezinárodních filmových festivalů je záležitost filmové politiky a diplomacie, určitě ne vždy platí, že jsou na festival vybrány nejlepší filmy zúčastněných zemí. Ale ceny odtud určité hledisko, měřítko představují. Takže v úvodu si dovolím z tohoto úhlu zběžně pohlédnout na uplynulé půlstoletí československé a české kinematografie někdy od roku 1964 do roku 2014, v němž přesně uprostřed je přelom v podobě roku 1989.

ZDENĚK HRABICA

Byl jsem na pražském Výstavišti, kde jsem podepisoval své knihy Pět válek Ludvíka Svobody a Tváře bez retuše. A vedle mne stál básník Karel Sýs se svou novou knihou politické poezie Tři vzkazy spáčům. Novou knihu povídek podepisoval i Jaroslav Kojzar. A kolem nás se nabízela kniha z pera Bohuše Chňoupka Banderovci.

BOHUMILA SARNOVÁ

Vnímat jaro všemi smysly. A to i v případě vichrného povětří a zubatého sluníčka. To je ta maličkost, která dělá život hezčí, lehčí a víc než křehký – to je to každoroční období, které se dere nezadržitelně na svět. Někdy stačí málo a dojem z toho všeho je umocněn něčím zcela prozaickým. Náhodnou návštěvou města, třeba, kam jsem už delší dobu nezavítala. Města, které bych navlékala jako vzácnou perlu na šňůrku mezi ostatní. Jindřichův Hradec, Telč, Dačice, České Budějovice, Pelhřimov. Ano, to poslední jmenované, Pelhřimov, mne doslova vtáhlo svým půvabem, historií a něčím, co nazýváme geniem loci.

PZ

Priaznivci jeho umenia a tiež kariportrétu na Slovensku, v Košiciach, mohli spoznať na medzinárodnej výstave Výtvarná pocta Jiřímu Trnkovitentoraz netradične iba jeho tvár a jej úsmevné podoby v žánri kariportrétu. Pod jej organizáciu, na prelome februára a marca (vo svojich vlastných klubových priestoroch) sa podpísal zápalistý Český spolok na Slovensku.

FRANTIŠEK UHER

Pro současnou českou literární scénu je charakteristický akutní nedostatek literárních časopisů. Zajisté bychom jich několik napočítali, mnohé známe pouze z doslechu, ale zkuste je koupit v trafice! Na venkově už vůbec ne. Ještě tak Tvar či A 2, ale pouze někde. V knihkupectvích zcela mimořádně Hosta. Ani v Praze zřejmě není situace podstatně příznivější, po literárních časopisech jsem pátral marně. Možná jsem klepal na nesprávné dveře. Kdysi se daly některé koupit v prodejně knih v Opletalově ulici, ta však musela ustoupit jakémusi obchodu s textilem. Rozumějme – nikoli ulice, ustoupit musel obchod s knihami.

LUKÁŠ PINK

Po silnicích jely obrněné vozy,

údajně prý mírumilovné konvoje,

ale protože samopaly měli řidičové mnozí

spíš zdálo se, že vyrážejí do boje!

LADISLAV LANDA

Balada Magdaleně

Jsem zaměstnán v jatkách co ras

A bojí se mě každá fena

Jako se bojí muže žena

VÁCLAV HONS

v paříži

či v praze