PETR MUSÍLEK

Z Konference Unie českých spisovatelů

Připusťme, že hodnoty sami o sobě mají podobu stálic. Jsou jako stromy v krajině. Jejich větve občas zesílí či proschnou, ale nikdy jehličnan nevyplodí jablka nebo švestky.

Kulturní hodnoty jsou provázány s celkovým stavem krajiny, kterou představuje stav státnosti. Pokud stát volí postupy, které krajině neprospívají a nerespektují přirozenost, projevuje se toto sebevědomé chtění prosycháním zdravých větví. Přirozenost je dána kvalitním výběrem všeho podstatného a odmítnutím chaosu. Chaos, který je vydáván za masku svobody, nahrazuje autority množstvím stále se obnovujících a uměle vytvářených objevů, až znepřehlední krajinu.

Protože se zabývám prací se slovy, vyjadřuji se tedy k této oblasti. Jsem přesvědčen, že slova jsou základním kamenem. Od nich se odvíjí všechny další žánry, neboť v mysli je každý obraz podvědomě formulován představou tvořenou ze slov. Jsem na světě dosti dlouho, abych mohl porovnávat zákruty minulosti.

Umně utvářený obraz z padesátých let, který neměl dlouhého trvání.

Postupné narůstání kvality a výběru v letech následujících, dovršené před normalizačním obdobím. Dvacet let jistého útlumu, který ale nebyl tak neprostupný, jak se dnes tvrdí.

Perestrojkový úklid s velkým a kvalitním přílivem východní literatury.

Popřevratové změny s přechodem od knížek k iluzi vkladní knížky.

Dalších dvacet let podobných bezkoncepční loterii, v které se odbourávaly všechny jistoty a dějinné souvislosti.

Teď, kdy se nacházíme v dalším přelomovém období, existuje snad jediné varování.

Známá pohádka „Jak dědeček měnil, až vyměnil“ není jen o stále se zmenšující hodnotě, ale i o neustálé obhajobě výhodnosti, až po příslovečnou jehlu ztracenou v kupce sena. Snad je to jen pohádka vysmívající se nerozumnému počínání člověka. Na nás současné a zodpovědné snad podobný úděl nečeká.