MILAN BLAHYNKA

Třetí z knih vydaných k předloňskému jubileu narození a loňskému výročí úmrtí básníka a badatele Jiřího Veselského je nejobjemnější. Je to „vzájemná korespondence z let 1998–2004“ edice listů a lístků, které si vyměnili D. Ž. Bor (Vladislav Zadrobílek) a Jiří Veselský, nazvaná opakovaným výrokem D. Ž. Bora z jeho dopisů příteli DRŽME SE! (Trigon, Praha 2013, edičně zpracovali B. Správcová a M. Jareš, 880 stran).

VÁCLAV PELCMAN

Nakladatelství Regia přišlo na počátku dvacátých let XXI. století s edicí Tajemné stezky. Velmi rychle za sebou vyšly svazky: Jižní Čechy, Kouzelná Šumava, Český ráj, Máchův kraj a Kokořínsko, České středohoří, Česko-Saské Švýcarsko, Krajem Jizerských hor, Kouzelné pomezí Lužických hor a ještě několik dalších. Já jsem tuto explozi turistických průvodců zachytil až u části KRKONOŠE. Rájem i peklem Obřích hor z pera Luboše Y. Koláčka, (263 str.).

GEOFF BOTTOMS

Je papež komunistou? Podle nedávné reakce jeho pravičáckých kritiků na nejnovější papežskou encykliku o současné ekologické krizi by si někdo mohl myslet, že to je dokument stejně revoluční jako slavný Manifest Marxe a Engelse. A sdílí i jednotné a racionální chápání současné vědy, filozofie, ekonomiky a politiky z pohledu víry. Určitě to je nejčtenější a nejangažovanější publikace jaká vyšla z Vatikánu, vědecky na úrovni, zaníceně napsaná a jasně argumentovaná, s praktickými návrhy na dialog a činnost, jež mohou změnit celou dráhu vývoje lidstva ve vztahu k Zemi a jejím zdrojům.

FRANTIŠEK DOSTÁL

Přednedávnem jsme si na stránkách těchto novin mohli přečíst pěkně květnatý článek z pera redaktorky Moniky Hoření. Stálo v něm také zjištění, že herec a mim Otto Šimánek, pro děti snad v celé Evropě známý jako Pan Tau, narodil se v Třešti na jihu Moravy, kde to „třeští“ společenským ruchem.

JAN JELÍNEK

Sedmadvacet bílých křížů, vetkaných kladívkem dlaždiče do mozaiky chodníku u stěn pražské Staroměstské radnice zvěstuje, že tady za ranního úsvitu 21. června 1621 svištěl meč kata Jana Mydláře a stínal hlavy odbojných českých pánů. První položil hlavu na popravčí špalek Joachym Ondřej Šlik z Holejče, hrabě z Pasounu a z Lokte a na Svijanech a Rovni. Následoval Václav Budovec z Budova a po něm Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Lékaři Janu Jeseniovi před stětím hlavy kat povytáhl kleštěmi jazyk a vyřízl jej. Později ještě bylo jeho tělo rozčtvrceno. A postupně umírali další v kruté krvavé lázni.

Kočka Malvína

U Trubače se to zase rve, řekla jedna počestná paní pardubická svému choti. My ale víme od horlivých svazáků Jasánků píšících do mediálních čubiček, že se to rve nikoli v knajpě U Trubače, ale přímo v českých ulicích. Navíc se tentokrát lid truňkem převážený nerve pro nějakou harapannu, ale kvůli tomu, že se naše konšelstvo jaksi pořád nemůže rozhodnout, jestli bude dělat práci, za kterou je placené, nebo se naopak budou řídit rozkazem: Řekni jim tam své mínění (rozuměj mínění loutkovodičů) a zpívat, jak současní spojenci chtějí.

JAKUB STEIN

Také pánové Roubíček a Kohn měli na svém posledním scuku ve slavné kavárně Louvre na tapetě Řecko.