LIBUŠE VONDRÁŠKOVÁ

Dne 4. září uplyne padesát let od úmrtí Alberta Schweitzera. O jeho životě a díle bylo napsáno mnoho. Zdrojem poznatků je i internet, a proto se pokusím jako obyčejný čtenář vznést pouze pár otázek k zamyšlení. Zároveň předkládám několik ukázek – pouze četbou díla velkého humanisty můžeme více porozumět jeho myšlenkovému odkazu.

IVO FENCL

Pro Sellerse nebyl Clouseau jen role a z jeho podání je to znát. Jan Stern

Kdo je Kejklíř? Figura, co vstřebala Boha i ďábla. Jung

Nic není nesnesitelnější, než hlupák, který má štěstí. Seneca

MILAN BLAHYNKA

Zhruba do švu druhé a třetí třetiny své nové, tentokrát značně rozměrné knihy NAD PROPASTMI LÁSKY A ZRADY (Radim Polášek-En Face, Ostrava 2015, 496 s.) zapošil Miroslav Stoniš kapitolkuSouboj lyry a meče. Vypráví v ní, jak se trojský rek smutného milostného i životního osudu Tróilos dal vyprovokovat nadrzlým básníkem Eurobatem (Stoniš si jméno pro svého básníka vzal z řeckých bájí, kde pod ním, různě obměňovaným, lže a podvádí s bratrem dvojčetem syn Okeanův a Thethyin) k věru nerovnému souboji; v něm kupodivu básník vyzbrojený jen lyrou vítězí proti princi s těžkým bronzovým mečem v ruce; lehkonohý básník kolem prince výsměšně krouží tak obratně, že „opancéřovaný“ hrdina ztrácí rovnováhu, klopýtne a svalí se na zem. Právě tak se pustil do souboje s třemi známými starověkými mýty poezií křtěný a poezii oddaný prozaik Stoniš, vyzbrojen jen básnickým uměním apokryfu ve službě vančurovského rozmarného humoru; ten umožňuje přenášet se přes propasti lásky a zrady, vysmát se jim i mýtům o nich; být – s poznáním koneckonců trpkým – nad. Nad malostí slavných velkých a mocných.

JAN ALCHYMISTA

Jednoho letního čtvrtka přineslo Právo dva články. Sociolog a europoslanec za ČSSD Jan Keller se pod názvem „Brouk s nahnědlými krovkami“ nepodivil nad tím, že kolega europoslanec za TOP 09 Jaromír Štětina pozval do Evropského parlamentu „velitele praporu Azov, přezdívaného Bílý vůdce“, ačkoli sami „Američané výslovně zakázali školit a cvičit příslušníky tohoto útvaru, neboť je podle mnoha prokazatelných indicií považují za neonacisty“; i Jan Keller ví, čeho je schopen bývalý prominentní občan ČSSR Štětina, který se za tzv. totality těšil výsadám, o jakých se řadovým občanům, ba ani většině komunistů nesnilo. Keller jen upozornil na to, že Bílý vůdce dostal k vystoupení v Evropském parlamentu příležitost, údajně v zájmu řešení konfliktu na Ukrajině, ale ruským diplomatům předseda EP zakázal vstup: „Chce vůbec přispět k řešení konfliktu, jestliže dává slovo pouze jediné z válčících stran?“ Na téže stránce Právo otisklo také zamyšlení Vladimíra Diviše „Proč pozvání pro extremistu“, který upřesňuje informaci: pozvaný je Andrij Bileckyj, Azov je už pluk a v USA Sněmovna reprezentantů letos v červnu přímo zakázala „americkým vojenským instruktorům podílet se na výcviku příslušníků“ tohoto pluku a jeho „bojovníci jsou v zákonu označeni za neonacisty a rasisty“.

K 100. výročí narození recitátorky Ludmily Pelikánové

(přetištěno z Divokého vína)

Jeden vzkaz Dušana Spáčila Karlu Sýsovi

JAN KRISTEK

Rozhodně není náhoda, že naše média útočí ve stejnou dobu a stejným způsobem jak na Putina, tak na Žižku. Oba mají totiž společného víc, než si myslíme. Žižka jednoznačně zachránil český národ před vyvražděním – o tom, že tehdy bylo v plánu „globálního prediktora“ úplné vyvraždění českého národa po vzoru vyvraždění albigenských, tehdy nikdo nepochyboval. Byť tato záchrana nebyla definitivní, a v současné době je možnost dalšího přežití českého národa velmi spornou otázkou. Putin se snaží zachránit před vyvražděním ruský národ, potažmo celé lidstvo. Nenechme se zmást tvrzeními Krvavé Madly a podobných deprivantů, že vyvraždění ruského národa by nemělo být definitivní, že by bylo ponecháno (zprvu) patnáct milionů otroků pro těžbu surovin, a nepodléhejme naivním představám, že by se vraždění vyvražděním ruského národa zastavilo.

FRANTIŠEK DOSTÁL

Škoda, že něco podobného nevešlo už do mysli řidiči kamionu, co auto nechal stát na kolejích a nepřerazil závoru. Nedošlo by ke zmaření lidských životů. To můj strýc Václav Motl byl zase šoférem velice rozvážným, který se ve své profesi nikdy ničeho proti předpisům nedopustil, i když již před 2. světovou válkou, ale i po ní, projel snad celou Evropu. Nicméně jeden menší malér se mu přihodil již mnohem dříve a dokonce v rodné zemi. V tom čase byl sice již zahradníkem u spisovatele Karla Čapka, ale ještě nikoliv jeho řidičem, kterým se stal až v roce 1935 po spisovatelově svatbě s Olgou Scheinpflugovou.

JAROMÍR ŠIMR

Staré pořádky

S lidovci jsme o krok blíže,

kdy ve školách, radnicích a úřadech

zase budou viset kříže.

A kde nic nezmohou

zasadí se mříže.