IVANA BLAHUTOVÁ

Jsou tomu dva měsíce, co odešel Antonín Drábek, knižní nakladatel a spisovatel. Jsou tomu dva měsíce, co se s ním jeho početná rodina, přátelé a mnozí autoři loučili při smutečním obřadu v Lysé nad Labem. K hluboké lítosti nás všech laudatio funebris a nekrolog předešly dnešní chvalořeč, jež měla vzdát radostnou poctu člověku živému a život milujícímu. Je bolestné, že tady Antonín Drábek není mezi námi, že se nedočkal tohoto symbolického ocenění své dlouholeté obětavé práce pro českou literaturu. A nevím, zda nám může být alespoň slabou útěchou, že o chystaném udělení Ceny Unie českých spisovatelů byl s časovým předstihem zpraven a věděl o něm.

V smutečních proslovech a nekrolozích bylo před dvěma měsíci řečeno mnohé o jeho životě, nakladatelské činnosti i vlastní literární tvorbě. Dovolím si proto pouze shrnout jeho biografii do několika faktů:

Narodil se 11. prosince 1939 v Kozlanech na Vyškovsku, absolvoval vysokoškolská studia ve dvou oborech: v chemickém, kde získal titul inženýra, a v ekonomickém, kde získal titul kandidáta věd. Až do 90. let minulého století pracoval ve své profesi a rovněž publikoval v odborném tisku. Mimo jiné působil služebně delší čas v tehdejším Sovětském svazu, a na tuto životní zkušenost svým způsobem navázal i v popřevratových 90. letech, kdy si jako mnozí jiní musel hledat nové zaměstnání. Začal se živit nejprve jako publicista. V r. 1991 se stal spoluzakladatelem a prvním předsedou Česko-estonského klubu a podílel se na vzniku časopisu Estonia. Původní zaměření na Estonsko se záhy rozšířilo na celé Pobaltí a časopis dále vycházel pod názvem Baltika až do r. 1994.

V r. 1995 učinil Antonín Drábek přelomový životní krok: spojil své odborné zájmy a dovednosti s celoživotní vášní pro krásnou literaturu a založil vlastní nakladatelství Balt-East.

Zpočátku v nakladatelství Balt-East vycházely především odborné monografie věnované současnému hospodářskému vývoji Pobaltí (Antonín Drábek je autorem sedmi těchto prací), ale brzy se jeho malý knižní dům začal orientovat na nízké náklady beletristické produkce.

Do letošního – závěrečného – roku, kdy Balt-East ukončil činnost, vydal více než dvě stovky titulů: básnické sbírky, romány, povídky, eseje, humoristické sborníky, knihy pro děti, almanachy a antologie, díla z oboru literární vědy i historie umění, překlady z italštiny i z jiných jazyků. Antonín Drábek sám přeložil a vydal Ruské pohádky od Alexandra Nikolajeviče Afanasjeva a estonský román Srdce medvědice od Nikolaje Baturina. Na okraj podotýkám, že právě ruské a baltské motivy a reálie se často objevují i v autorské tvorbě Antonína Drábka, zejména v jeho pohádkách pro děti a dospělé.

Coby básník debutoval až jako zralý muž v r. 1995 sbírkou Příboj nad hladinou souzvuků a proseb, obsahující básně z let 1956–1994. Jeho vlastní beletristické dílo čítá celkem 15 titulů z oblasti poezie, prózy i dramatu. K posledním patří dvě knihy vydané v r. 2014 – básnická sbírka Oplať láskou a knížka pro děti Krátké pohádky.

Balt-East byl od počátku až do konce své dvacetileté existence nakladatelstvím jednoho muže. Antonín Drábek sám vykonával všechny důležité profese: byl nakladatelem, redaktorem, editorem, korektorem, grafikem – chystal předtiskovou přípravu… A nezřídka knihy osobně distribuoval, ba i sponzoroval z vlastních prostředků. Pečlivě dbal na výtvarný vzhled publikací, jakož i na jejich vybavení edičními poznámkami a doslovy. Pochopitelně měl také externí spolupracovníky – korektory, redaktory a ilustrátory… A rovněž mu jako grafik pomáhal jeho nejmladší syn Miloš. Celou tíhu nakladatelského maratonu a celé riziko podnikání však nesl Antonín Drábek na svých bedrech úplně sám.

Dobrá pověst Antonína Drábka, jeho píle, laskavost a obětavost vedly k tomu, že mu své rukopisy během let nabízelo čím dál více českých spisovatelů – začínajících i zkušených. Zvláště se pak na něho obraceli tvůrci hlásící se k levici, jejichž možnosti vydávání jsou obvykle ještě omezenější než u jiných literátů. Mnozí z nás, kteří jsme členy UČS, vděčíme Antonínu Drábkovi za vydání svých knížek, vděčíme mu za pomoc, poctivost a vstřícnost – a v neposlední řadě za upřímné přátelství. Výraz „knižní byznys“ nepatřil do slovníku tohoto skromného, tichého a nezištného muže. Pokaždé se snažil autorům nabídnout finanční kalkulaci s co nejnižší cenou, mnohdy i na úkor vlastní práce a vlastní kapsy. Byl to náš hodný otec nakladatel a my jsme byli jeho dětmi. Možná byl coby otec nakladatel někdy až příliš hodný a možná ho někteří jeho autoři někdy až příliš neodbytně zavalovali svými rukopisy.

Antonín Drábek, jak ho známe, se nikdy nezastavil, stále připravoval k vydání další a další tituly, třebaže po překročení věku sedmdesáti let občas plaše naznačil, že se blíží čas, kdy bude muset tento vyčerpávající kolotoč přibrzdit. Všichni kolem dobře věděli, že to nemyslí vážně. A skutečně svému poslání zůstal věrný i v době své těžké nemoci. Ba ještě i v posledních dnech života, doslova na prahu smrti, snažil se dokončit přípravu jisté knihy.

Ano, tuto smutnou poznámku si nemohu odpustit! Našel se totiž mezi námi někdo natolik chtivý publikování, že se nestyděl kvůli vydání svého díla nemilosrdně úkolovat Antonína Drábka nejenom během jeho fatální choroby, ale dokonce ještě i pár dní před jeho skonem.

Snad právě tato nešťastná epizoda ze závěru života příliš hodného nakladatele výmluvně dokresluje obraz Antonína Drábka jako člověka výjimečně čestného a pracovitého, jako muže, který chtěl za všech okolností vždy dostát svým slibům a závazkům.

A přece nemusím končit svou chvalořeč takto žalobně a truchlivě. Neboť pokud už zmiňuji poslední kapitolu Antonínova osudu, musím ještě dodat, že navzdory zhoubné nemoci to byla kapitola plná lásky – lásky jeho velké rodiny, jeho milující a oddaně pečující ženy, jeho přátel, jeho autorů.

V okamžiku, kdy člověk odejde z tohoto světa, stane se jeho život příběhem. Znám jen málo tak inspirujících lidských příběhů, jaký prožil právě Antonín Drábek. Příběh hodný naší úcty a zapamatování.