Antonín Drábek – za celoživotní nakladatelskou činnost

Duong Tat Tu – za překlady české literatury

Prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc. – za odvážné občanské postoje

Zdeněk Troška – za přínos českému filmovému humoru

ZDENĚK TROŠKA

V životě by mě nenapadlo, že bych mohl převzít Cenu Unie českých spisovatelů, protože jsem si zvykl na to, že jsem stále upozaďovaný. Právě proto jsem se musel včera pousmát. V médiích totiž napsali, že v rámci digitalizace některých českých filmů je mezi klenoty českých filmů zahrnut také film Slunce, seno, jahody. Film, za který jsem byl proklet, za který jsem schytával invektivy od kritiků!

Prof. VÁCLAV PAVLÍČEK

Nevím, zdali si zasloužím tolik chvály. Ale mám-li říci, co mi také leží na srdci, je to ono stále prosazované falšování historie českého národa a české společnosti.

SABINA LAURINOVÁ

Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové,

chci poblahopřát všem nositelům Ceny Unie českých spisovatelů, je to dnes velmi příjemné dopoledne. Děkuji za slovo, v němž bych ráda uvedla takový malý postřeh: Bylo mi asi třináct let a dostala jsem pevná rovnátka. A ten den mě tatínek, aby mi zpříjemnil náladu, pozval do kina. „Pojď, Sábo, pobavíme se,“řekl mi tehdy.Já nesměla ten den jíst ani se smát.

JIŘÍ PISKÁČEK

Myslím, že není třeba blíže představovat pana režiséra Zdeňka Trošku. Je také pravdou, že jeho tvorba je velikou částí národa přijímána s nadšením, u části jsou patrné rozpaky, což jim nikdo nebere! Jedno je však jisté, Troškovy filmy se stále hrají v televizi a lidé je sledují. Proč? Tyto filmy jsou nádherně profesionálně udělané a zobrazují život v optimistické formě, se všemi starostmi a radostmi, byť s tradiční uměleckou nadsázkou. Některé jeho filmové hlášky doslova zlidověly, například debata mezi Škopkovou a Škopkem.„Co pořád vidíš na tom chlastu?“ říká Škopková a Škopek kontruje: „Já ti to řeknu a ty začneš chlastat taky.“ Nebo slavná úvodní scéna celé trilogie: „Nezastavujem, ale já vám to trošku přibrzdím.“ K větě „Jsem malej, ale šikovnej“ není vůbec co dodávat.

MONIKA HOŘENÍ

Milí příznivci Unie českých spisovatelů a její ceny, vážení přítomní,

připadl mi zvláštní úkol a jsem trochu na rozpacích. Nemám žádný vědecký ani vědecko-pedagogický titul, a mám se v oslavné řeči rozhovořit o člověku, jehož jméno je tituly ověnčeno zpředu i zezadu. Nemám ještě tolik šedých vlasů – i když pár už taky – a mám najít výstižná slova o člověku, který je na tomto světě od roku 1934. Mým úkolem je promluvit o muži, který – byť jako dítko – zažil první Československou republiku s prezidenty Masarykem a Benešem, jako chlapec prožil trudná léta protektorátu, dále období radostného budování osvobozené vlasti, léta 50., 60., 70. 80., 90. a vstup do nového milénia a léta další – a v nich řadu revolucí a převratů. A v tom historickém ruchu i své vlastní vzlety i pády. Ve srovnání s mými životními zkušenostmi a aktivitami je to obdivuhodný objem splněných úkolů na poli ústavovědy, právní vědy, při praktické přípravě zákonů, v pedagogické, veřejné, osvětové a organizátorské práci i na poli obrany lidských práv v tom nejlepším slova smyslu.

A protože neumím najít slova plně vystihující profil pana profesora JUDr. Václava Pavlíčka, CSc., pokusím se ho přiblížit podle toho, jak jsem jej poznala já.

IVA KLINDEROVÁ

Sbohem a šáteček… Pod tímto názvem se mi před měsícem dostal do ruky sborník básní šestadvaceti českých básníků, který vydalo v říjnu letošního roku hanojské nakladatelství The Gioi. Bylo to ve dnech, kdy Duong Tat Tu, vietnamský bohemista, jenž celý svůj život zasvětil překladům české prózy a poezie do vietnamštiny, dovršil 80 let.

KAREL SÝS

Češi i Češky žijí humorem, ale jeví sklon ho podceňovat.

Hamlet, to je něco! Být či nebýt! Toť otázka otázek! Já z toho neusnu. Panebože, to jsem se dneska hezky nevyspala!

Píšeme si

JAN DAWIDKO

Jako každé léto jsem vlakem odvezl rodinu – manželku a dva syny – na dva měsíce do Hoštic u Volyně, kde měla manželka strejdu a tetu. Když jsme toho osudného léta přijeli do Hoštic, zrovna se tam natáčel film mého kamaráda režiséra Zdeňka Trošky, který je rodák z této krásné jihočeské vesnice a dodnes tam střídavě s Prahou bydlí.

IVANA BLAHUTOVÁ

Jsou tomu dva měsíce, co odešel Antonín Drábek, knižní nakladatel a spisovatel. Jsou tomu dva měsíce, co se s ním jeho početná rodina, přátelé a mnozí autoři loučili při smutečním obřadu v Lysé nad Labem. K hluboké lítosti nás všech laudatio funebris a nekrolog předešly dnešní chvalořeč, jež měla vzdát radostnou poctu člověku živému a život milujícímu. Je bolestné, že tady Antonín Drábek není mezi námi, že se nedočkal tohoto symbolického ocenění své dlouholeté obětavé práce pro českou literaturu. A nevím, zda nám může být alespoň slabou útěchou, že o chystaném udělení Ceny Unie českých spisovatelů byl s časovým předstihem zpraven a věděl o něm.

VÁCLAV HONS

U Znojma

Zavalen jejími hrozny

čas je tak

krásný

až je i hrozný