SABINA LAURINOVÁ

Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové,

chci poblahopřát všem nositelům Ceny Unie českých spisovatelů, je to dnes velmi příjemné dopoledne. Děkuji za slovo, v němž bych ráda uvedla takový malý postřeh: Bylo mi asi třináct let a dostala jsem pevná rovnátka. A ten den mě tatínek, aby mi zpříjemnil náladu, pozval do kina. „Pojď, Sábo, pobavíme se,“řekl mi tehdy.Já nesměla ten den jíst ani se smát.

Můj tatínek vybral film Slunce, seno, jahody. Dovedete si představit, jak jsme pak proklínali pana režiséra Trošku, protože jsem měla „rozedranou“ pusu od rovnátek, jak jsem se smála. A v životě by mě nenapadlo, že se za pár let s tímto panem režisérem, dárcem dobré nálady, potkám sama, a je mi ctí, že mě dnes vyvedl jako svůj doprovod, jako člena své rodiny. Moc mě těší, že mne za blízkou bytost považuje.

Práce na jeho filmech a s ním je krásná, a to ze dvou důvodů: kam přijedeme, je vynikající jídlo, je napečeno, protože se za Zdeňkem Troškou shlukují davy. O Zdeňka je vždy skvěle vystaráno. A druhý důvod: Zdeněk Troška má rád herce, proto s ním všichni rádi spolupracují, a především má rád lidi a humor. To je jeho největší dar. Jsem moc ráda, že s ním mohu trávit čas.