ALEXANDR SCHÖNFELD

Osobní probuzení

Sestoupil jsem šesti stupni spánku

Až teprve stupeň sedmý

Malá osobní smrt

Vedla k probuzení

Ostrovid

Je to vždy zvláštní pocit

Když se ti v kapse

Okotí peníze

Nejprve nic nebo málo

Po chvíli něco

A nakonec mnoho

Starost kam s nimi je pokaždé krátká

Nejprve toto a tamto

A po chvíli je zase klid

Klid od pocitu nepatřičnosti

Mít to, po čem lidé tolik touží

A tak málo se o to přičinit

Příčina peněz se podobá příčině nemoci

Zrovna šel kolem nějaký vir nebo parazit

Nastane bujení tam a bujení onde

A rázem je co nahmatat a čím zaplatit

Jen žádná falešná askeze

Jen si zachovat zdravý rozum a ostrý zrak

Radost a údiv z peněz je charakterový rys

Rys Ostrovid

Ne, že by tomu jindy bylo jinak

Toto ráno jsem se letos nejvíc podivil

Dívám se z okna na město a na obloze

Ze všech horkovzdušných balónů vůbec žádný

Ne, že by tomu jindy bylo jinak

Dnes ale poprvé na balóny tolik myslím

A venku ani jeden – to překvapí

Odešel jsem do hospody U Rady

Že mi tam někdo poradí

Zrovna ale žádný z ekonomů

Klimatologů a psychiatrů

Ani žádný filozof

Netrávil tam tento denní čas

Jen svá čela o dubové stoly

Opírá skupina stálých introvertů

Ne, že by tomu jindy bylo jinak,

Ale však

Stejně zase příště přijdu a sednu si

Pod věšák

Ani jazzové trio toho pohnutého dne

Za oknem kavárny nehrálo své dumky

Ba ani mrtvý vrabec nikde na nároží neležel

A že ten by si to býval byl

Ze všech nejmíň zasloužil

Ne, že by tomu jindy bylo jinak

Ale vždyť

Básníka lze přec vždy

Nakopat v řiť!

50

Padesát let už je věk

Vzpomínek na staré dobré časy

A věk dobré naděje dočkat se roků

kdy starým dobrým časem bude

Nynější padesátka

Lichva

Půjčil jsem si poezii

Už nikdy nebude mít tak výhodnou RPSN

Na každém rohu se ti sama cpe

Na ulici, v televizi, v reklamě, na internetu

Bez bankovního dozoru

Bez ručení a zástavy

Jen se nám upiš, holoubku

A ber - do čtyřiceti dní bezúročně

A já jim na to skočil, chvatně napůjčoval

Chlastal jsem a opil se jí

V čtyřicet dní trvajícím flámu

A teď v kocovině tupě hledím:

Jak na každý roh

Na ulici, do televize, do reklamy a na internet

Vrátit zpátky poezii

Stavitel malé budovy

Stavitel malé budovy

Nejprve vidí účel

Pak vidí obyvatele

Vnitřní a vnější místa

Polohu v terénu

Směr k převládajícím větrům

A ke slunci

Stavitel velké budovy

Nejprve vidí budovu

Úsměv Stanley Laurela

Mladý muž touží čelit světu

mužným výrazem tváře.

Později zjistí, že jeho úsměv

Nejvíce ze všeho připomíná

Hubenějšího z dvojice Laurel a Hardy

V den, kdy se s tím smíří, je zralý.

V den, kdy se z toho těší, je moudrý.

Může se pak stát

Zdrojem štěstí pro okolí

Je-li v tu dobu ještě

Dostatečně vzdálen od smrti

Seznamka

Chtěl bych se seznámit se ženou

Po léta věrnou svému profilu v sociální síti

Která na svých třiceti sedmi fotkách

Ukazuje sebe a své děti

Přátele a přítelkyně svých dětí

Své vlastní přátele a přítelkyně

Děti svých přátel a přítelkyň

Svého jorkšíra

Jorkšíry svých přátel a přítelkyň

A přátele a přítelkyně svého jorkšíra

Udílení cen

Dnes o třetí hodině ranní

V letním lese na kopci za městem

Byla udělena literární cena

Za mlčení

Léta kouření cigaret

Kouřil jsem kdysi jednu od druhé

Cigarety hořely zdánlivě samy

Jak se mé plíce jen tak, samovolně

Pro samou chuť z dýchání

Nadechovaly a zase vydechovaly

Že jsem přestal kouřit, mi není líto

Ten dým už mi dávno nevoní

Jen se mi stýská po vůni let

Kdy se mé plíce jen tak, samovolně

Pro samou chuť z dýchání

Nadechovaly a zase vydechovaly

Náměstí

Nad noční městskou dlažbou zakřičel pták

Jaká pustina

Žít ve městě

Ve městě žít je nebezpečné

Sto hrozeb tady číhá na každého

Lhostejnost, závist, chamtivost

Povrchní soudy, lhaní, strach

Zuřivý vztek, tupá bezohlednost

Licoměrná faleš, výsměch, hlučná přezíravost

Málokdo z těch, kdo zde v ohrožení žijí

Odvažuje se opustit ten prostor

V obavě, že by nebezpečí

V kterémkoli místě stejně živé

Nalezl nejspíš ve své mysli

Průmyslová zóna Barbora

Vyplaťte Bakalovi

Co je Babišovo

200 000 000 zlatých

Za Barboru

Kupte si odpustek

A připravte plochu

Pro dva tisíce

Živých duší

Abys zůstal

Přeletěli nad námi tiše a náhle

Možná jste to také pocítili

Svět na chvíli zapomněl

Zastavil jsem se, ne na dlouho

Někdo zas přidal do kroku

Jiný se neurčitě zahleděl

Cítili mnozí, nikdo se nepřipojil

Nikdo se nepřipravil

Na přelet bez křídel

Anebo právě v tom to je

Cítit a nebýt připraven

Abys zůstal a zůstat chtěl

Poetická kavárna

Kam jste se poděli,

ostravští básníci?

Byli jste nějací?

Copak jste napsali,

co by se přečetlo

po cestě v tramvaji,

na rohu v hospodě,

nebo jste své verše

na papír napsané,

připleskli na dveře,

skleněné, moderní,

samootvírací

jak se jde

do Nové Karoliny?

Anebo sedíte

ve sklepě kavárny,

potichu šumlíte

ty svoje říkanky

Aby se neřeklo,

že není kultura

Bez strachu, bez bázně,

také bez ambicí

být slyšet, upoutat,

na venku, v ulici,

že ještě žijete,

ostravští básníci?

Kde jste?

Videomapping

Povýšili mne

Postavili mne

Poslušně do řady

Poslušně do řady,

Otočeného

Očima ke zdi

Očima ke zdi

a od té doby

Vidím jen, co se mi řekne

Co se mi řekne

A o tom také

Poctivě píši

Poctivě píši

Všechno co slyším

Že na té zdi mám vidět

Na té zdi vidět

Říkají tomu

Kulturní videomapping

Malá hra na stmívání

Tma stoupá z podpalubí

Zahaluje kormidlo, plachty, stěžně

Neboj se, nás dva nezahubí

Obklopí nás rychle, tajně, něžně