JAROMÍR SEDLÁK

Cenzura literatury byla v Česku všudypřítomná od zrodu moderního kapitalismu.

Tvrdí to přesvědčivě monumentální kolektivní monografie V OBECNÉM ZÁJMU, kterou připravil Ústav pro českou literaturu Akademie věd. Autoři: Michael Wögerbauer, Petr Píša, Petr Šámal, Pavel Janáček a kol. Vydalo nakladatelství Academia.

IVO FENCL

Jako osmého hosta jsem uváděl v osmé části cyklu Záhady a záhadologové (iniciovaném Janou Horákovou z Knihovny města Plzně) moderního folkloristu Petra Janečka.

August Sedláček

VĚRA BERANOVÁ

Na počátku letošního roku uplynulo 90 let od úmrtí Augusta Sedláčka (28. 8.1843–14. 1. 1926), archiváře, historika, pro mnohé již dávno zapomenuté osobnosti české historiografie. Proč bychom tedy měli, i když jen letmo, na něj vzpomenout?

IVAN FONTANA

Trocha filosofie

Filosofie je maják pro trosečníky, odpadlíky a neznabohy.

Silnou stránkou Stanových fejetonů je kompozice. Jako jeden z mála současných fejetonistů také snese náročnější jazykovou analýzu – protože je co analyzovat. O Stanových hyperbolách platí totéž, co o mostních obloucích; jejich klenba může být o to smělejší, oč pevněji kotví v zemi. A Stanovy nadsázky kotví opravdu hluboko v mateřštině, hluboko ve znalostech lidí. Proto se i modelové situace jeho satirických fejetonů jeví jako pravdivé, kdežto pokusy neznalců o tentýž postup vycházejí jako trapné taškařice. Stano se důsledně vyhýbá klišé, a buď je nepoužívá, nebo je vtipně demontuje.

Pavel Mlýnský

ZDENĚK HRABICA

Před deseti lety, 19. ledna 2006, se uzavřelo dílo českého umělce, grafika, malíře, autora monumentálních mozaikových děl v architektuře a hlavně okouzlujícího muže a člověka Miroslava Houry.

ALEXANDR SCHÖNFELD

Osobní probuzení

Sestoupil jsem šesti stupni spánku

Až teprve stupeň sedmý

Malá osobní smrt

Vedla k probuzení

ZDENĚK HRABICA

Znám jednu pražskou ulici; lze ji nazvat Papalášská. Leží nedaleko od našich paneláků, které při volbách nazvala všelijaká a nejrůznější hnutí (dříve ODS), s nimiž se roztrhl pytel, naším domovem. I já svůj domov, naše sídliště, které v roce 1990 pohaněl Václav Havel, řečnící ze stavební armatury, označením králíkárny, mám moc rád.

BOHUMILA SARNOVÁ

V lednu tohoto roku se mi dostává do rukou malý článeček v LUKu č. 1/2016, psaný ženou, či dívkou, kterou neznám, ale jelikož je v něm uvedeno mé jméno, reaguji. Na pravou míru musím hned v úvodu uvést i zmínku v témže článku o Renatě Slováčkové, která nepíše Pozdravy z Vysočiny, jak pisatelka mylně uvádí, neboť je z Olomouce a její časté výrazivo, na příklad „tož moji milení“, se zde na Vysočině nevyskytuje ani náhodou. Dokonce se nejedná ani o hanácké nářečí, jak by se dalo očekávat, ale spíše se blíží nářečí ze Slovácka. Zdejší řeč je tvrdší, řekla bych i drsnější, méně melodická, prostě, jaký kraj, takový mrav. Příspěvek pisatelky má název Zdravím z „Vysočiny“.

Jiří Stano, spisovatel, básník, novinář, člen Unie českých spisovatelů se 29. ledna dožívá devadesátky!

Srdečně blahopřejeme!