Silnou stránkou Stanových fejetonů je kompozice. Jako jeden z mála současných fejetonistů také snese náročnější jazykovou analýzu – protože je co analyzovat. O Stanových hyperbolách platí totéž, co o mostních obloucích; jejich klenba může být o to smělejší, oč pevněji kotví v zemi. A Stanovy nadsázky kotví opravdu hluboko v mateřštině, hluboko ve znalostech lidí. Proto se i modelové situace jeho satirických fejetonů jeví jako pravdivé, kdežto pokusy neznalců o tentýž postup vycházejí jako trapné taškařice. Stano se důsledně vyhýbá klišé, a buď je nepoužívá, nebo je vtipně demontuje.

Pavel Mlýnský



Jiří Stano nesnáší romantický přístup k člověku spjatý s idealizací. Hrdinství postav nachází v jejich činech, v jejich charakterech. Vhodnou volbou kompozice dokáže na malém prostoru oznámkovat povahový rys hrdiny, gradovat výmluvné životní záběry a tím přispět k prohloubení vědění o člověku, o smyslu jeho jednání.

V této složité typizační práci se Stano dokonale orientuje a vychází z důsledného pozorování života i portrétované postavy. Pozorovat skutečnost, pronikat do jejich skrytých vnitřních souvislostí, objevovat dosud nepoznané nebo nerozvinuté vlastnosti člověka – to je činnost, k níž je zapotřebí velkého talentu a tvůrčí fantazie. Fantazie a tvůrčí obraznost se u Stana projevuje i při zvažování konfliktních momentů, jimiž postava prochází. V jeho portrétování není hluchých míst, osudové příběhy postav nejsou chaotické, jednostranné nebo nudné. To proto, že Jiří Stano ovládá všechny složky kompoziční, umění gradovat a pointovat. Jeho tvůrčí schopnosti se projevují i v práci s jazykem. Zvolená slova mají přesvědčivý obsah a význam, věty jsou jasné, čtivé a umocňují autorův záměr.

Už tyto poznámky o Stanově tvorbě, o jeho umění „kresby na malém prostoru“, umění tvorby portrétu, naznačují, proč jsou jeho reportáže čtivé a pro čtenáře přitažlivé.

prof. Karel Štorkán



Jako beletrista má Stano jednu z největších zásluh na vytvoření socialistické portrétní reportáže. Tento osobitý literární žánr nezvolil Stano jako klíčový projev své publicistické tvorby náhodně. V něm promítl svou životní filozofii, svůj světový názor, těmito reportážemi vyjádřil svůj kladný vztah k životu, vyslovil v nich svou důvěru v člověka, v dobrou, pokrokovou stránku jeho bytosti. Ve svých reportážích promlouvá Stano k veřejnosti jako moudrý a zkušený umělec a znalec života.

Žurnalistika je rodná sestra literatury. Ne všem novinářům se však podaří se s ní spříbuznit. Stanovi se to podařilo.

Zdeněk Hoření



Jiří Stano ako reportér má vzácný dar vidieť v realite, ktorú poznává v celej šírke, na zaklade z bohato preskúmaných faktov v minulosti, predovšetkým ludi s ich rozmanitými osudmi, prejavmi, s neschematicky videnou psychológiou. Dovedne spája ideje minulých zápasov s problémami dnešných ludí.

Břetislav Truhlář



Stano dovede přiblížit specifikum prostředí i vhodným výběrem výrazů. V přímé řeči nekomolí jazyk, s citem umírněně si vypomůže i slovy dialektu nebo žargonu. Umí ve zkratce lidi charakterizovat tak, že si je rázem oblíbíš, připadají ti důvěrně známí.

Dušan Tomášek

Z doslovu ke knize Jiřího Stana Řeč plátna a kamene, kterou vydalo nakladatelství FUTURA