Básník Stanislav Zeman, člen Unie českých spisovatelů, z. s., slaví 2. dubna sedmdesátku. Srdečně blahopřejeme!

STANISLAV ZEMAN

Z rodopisu I

Otec

Mého otce

Můj děd

Obchodní příručí

V koloniálu

Na Ferdinandce v Praze

Zadlužil se

Aby se udělal pro sebe

Koupil si krámek

V rodném městě

Hokynářství

Prosperoval

Protože byl do kšeftu

Uctivý a pracovitý

Ochotný a úslužný

Kdykoliv vyhovět

Zákazník byl pán

Zdravil ho úklonem

Na táborském korzu

Dámám přidal úsměv

S rukulíbám

Každá byla milostpaní

I po znárodnění

Smáli jsme se tomu

Jako kluci

Já a bratranci

Zvláště jednou

Když se zmýlil

A pozdravil tak muže

Bývalého továrníka

Dostali jsme co proto

Abychom věděli

Jednou provždy

Že dědeček se nemýlí

I když se splete

Na což má právo

Protože je ve věku

A hodně pamatuje

 

Z rodopisu II

Krajina

Mého dětství

Popravili Slánského

Zemřel Stalin

Potom Gottwald

A též otec

Mé matky

Legionář

Na ruské frontě

Vypravěč a šprýmař

Lidé ho brali

V našem městečku

Když jim radil

Aby všemu nevěřili

Sám se tím řídil

Od svého zranění

V bitvě u Bachmače

Tehdy měl na kahánku

Už ho odepsali

Sběrači mrtvol

V seznamu živých

 

Z rodopisu III

Chalupa

Mého strýce

Studnaře a tesaře

Také rolníka

S třemi kravami

A čtyřmi hektary

Sám ji postavil

K bolesti duše

Trápil se pro ni

Neměla dědice

Teta se strhla

V nejlepších letech

Pomáhala kravám

S fůrou ječmene

Stalo se to o žních

Před bouřkou

Zapřáhla se s nimi

Do žebřiňáku

Zakrátko odešla

Na pravdu boží

Zůstala chalupa

A strýc

Chodili za ním

Koupíme ji

I s vámi

Slibovali

Bránil se

Chalupa je rod

Ten se neprodává

Ani nekupuje

A zapálil ji

Pak se šel udat

Cestou slyšel zvon

Adam zvonil poplach

Syn schovanky

Z bývalého mlýna

Hrobník

Pochoval strýcovi ženu

A pochová i jeho

Až přijde čas

Tak si plácli

Kdysi o posvícení

 

Pusto

Náves slzí podzimem

Široko daleko nikoho

Kdo by otevřel dlaň

A přiložil ji ke rtům novorozence

Aby smutku neubylo

Po meči i po přeslici

 

Tiše pláče sad

Ve stínu jejich domů

Jejich domů

Jejich hradů

Tiše pláče sad

Není chlapců

Šplhajících po stromech

Není děvčat

S višňovými náušničkami

I špačků není

Slzy stékají do kopřiv

 

Prolog

Diváci se těší na Hamleta

Herci na jeho smrt

Je vyprodáno

Opona jde vzhůru

Duch se vznáší nad kulisou

Elsinoru noci a moci

 

Soukromá lekce z ekonomie

Starý pán

Vede svého psa

Starý pes

Vede svého pána

Mají jen sebe

Nikdo o ně nestojí

A kdo by také stál

Když i smrt si vybírá

Nic neodpustí nebožtíkům

Směnnou hodnotu

Tržbu i zisk

 

Komedie k pláči

Kašpárek cinká rolničkou

Zvon katedrály mlčí

Špatná to komedie

Komedie k pláči

Stýská si principál

O nedělním poledni

Před plazmovou obrazovkou

Na bývalé štaci

V hostinci Za Hradbami

Kde sklízel kdysi aplaus

S Johanesem doktorem Faustem

Na scéně pimprlat

 

Jak si užít Everestu

Bloudí ulicemi

Po půl roce ve špitálu

Aby si nakoupila

A přišla zase mezi lidi

Domů se vrací unavená

Ještě si nezvykla

Na tmu a bílou hůl

Zapíná rádio a odpočívá

Kdosi v něm radí

Jak si užít Everestu

 

Procházka Prahou

Vstane

Opráší se

Upraví si kravatu a klobouk

Vykročí

Ze hřbitova k Vinohradům

Kolem Bulhara a Hybernskou

Do kavárny Arco

Tady si vypije kávu

A pokračuje

Celetnou na Staroměstské náměstí

Je plné turistů

Fotografují

Překřikují se

Nakupují

Jeden z nich ho zastaví

Mluví německy a usmívá se

Ptá se na jistého Kafku

Hledá jeho rodný dům

Nesměle opětuje úsměv

Odkašle si a řekne

Toho pána neznám

Nikdy jsem o něm neslyšel

Načež se omluví a odchází

Nazpět 

K Bulharu a Vinohradům