JOSEF ONDROUCH

Paní herečka, která jím oslavila spolu s námi diváky a obdivovateli své životní jubileum. Jiřina Bohdalová se scenáristou a režisérem Zdeňkem Zelenkou přestavují jména, skýtající záruku kvality. Ale ne Novinkám. Novinky zřejmě nepřekously, že Jiřinka fandila Zemanovi a nebála se dát mu nahlas svůj hlas. Zazněl jasně ještě před jeho zvolením prezidentem bez ohledu na nevybíravou kritiku těch, kteří se snaží vydávat i za hlas toho, co má být, i když často není v Česku kulturou.

Znevážit herečku se tak snažil i pokus o recenzi filmu Každý milion dobrý. ČT ho uvedla k pětaosmdesátinám umělkyně v neděli večer Prvního máje. Už předem ale Novinky televizní drama s ústřední postavou Bohdalové setřely. Úkolu se ujal kulturní editor Novinek Stanislav Dvořák, který neublíží, pokud opisuje a žebříčky podle statistik většinou o hollywoodských krvácích nebo dojácích sestavuje. Rád také představuje hezké tvářičky naivních zpěvaček a začínajících hvězdiček. Aby byl hojně tisknut, stačí mu zřejmě, když vymezí, co má být považováno za kulturu a dá-li se toho použít proti prezidentovi; zdá se, že zvláště za to získává bonus. Nevadí, že podle toho, co píše, vypadá spíše na to, že spadl z višně.

Snaha shazovat předem pohrdlivým odsudkem o „průměrné televizní práci“ naznačovala o autorovu úmyslu dost, abych si svou oblíbenou herečku nenechal ujít. Předem zatracovaný film jsem shlédl. A určitě jsem nebyl sám! Když si přečtete ohlasy v diskusi na jedovaté řádky recenzenta Novinek, budete překvapení, skoro zdrceni pod tíhou jedovatých lží vybuzených na do té doby vámi milovanou Bohdalovou. Všimnete si ale, že naprostá většina těch nejhrubších odsudků byla napsaná předem a právě těmi, kteří, jak sami i otevřeně prohlašovali, se ani pak na film neobtěžovali podívat. K hodnocení jim stačil návod novinkového recenzenta Dvořáka.

Potěšilo mě pak, že nejsem vůbec sám, kdo si Zdeňka Zelenky, stejně jako Jiřinky Bohdalové nesmírně vážím. Většina ohlasů na uveřejněná slova režiséra a scénáristy Zelenky už po spatření filmu na obrazovce ukázala, u koho obě osobnosti české kultury uspívají. Jejich skvělé filmy zanechávají v každém, kdo má aspoň trochu citu v duši, hluboký dojem. Dá se to říci o všem, co nese podpis Zelenky. V záplavě televizního a filmového braku jsou Bohdalová i Zelenka povzbuzením a i potvrzením toho, že to ani s námi diváky a čtenáři není úplně tak ztracené.

Prvomájový Každý milion dobrý a hlavně ohlas na něj bych viděl proto také jako pozoruhodnou sondu do duše nás diváků. I když se snažím pochopit odmítavá slova těch, kteří čtouce kulturní rubriku Novinek, si snad dokonce i myslí, že mají v tomto oboru patent na rozum, jejich zprvu zcela převažující odsudky mě přece jen nemile zarazily. Jako by z nich čpěla pachuť zášti, nenávisti spolu se závistí z před tím odpoledne uváděné pohádky Nesmrtelné tety. Kdo se pak večer díval, zjistil, že paní Bohdalová, stejně jako herci a celý tým, odvedli skvělé dílo. Bylo důstojnou poklonou a překrásným dárkem Paní herečce k jejím narozeninám. Plně si toho zaslouží! I při svých pětaosmdesátinách znovu přesvědčila, že umí nejen pobavit, ale i dojmout a z hloubi našich často už ztracenými iluzemi otupělých duší vykřesat jiskru lidského citu i nových nadějí. Třeba právě v tom, že s těmi mladšími, jak ukázal i Každý milion dobrý, to vůbec tak špatné není. Právě takovým mladým lidem plně v souzvuku s televizním filmem a jeho autory moc fandím.