VLADIMÍR STIBOR

Do houbařského ráje bych poslal všechny děvky z Lenoráje. Alespoň na chviličku, ať si šetří na penál či na truhličku.

 

Nejhorší ze všech smrtí je ta poslední.

 

I v náhonech na mlýnské kolo mohou plout ryby nejrůznější velikosti.

 

Tvrdí se, že kdysi na Marsu bývala voda. Kolik asi Marťanů zemřelo, než vykopali jedinou studnu?

 

Slovo do pranice může zcizit i pes jak špejle z jitrnice.

 

Do jakých hor odcházejí se svými stády pastýři boží?

 

Pod schody křtitelnice může trpět i válet se v blátě nejedna lazebnice.

 

Trend současného stavitelství. Z bank vede více tunelů než ze středověkých hradů.

 

Svět chce být klamán. Stejně jako každý oklamaný.

 

Lodní zvon do mlhy může být slyšet i na zdánlivě pustých ostrovech.

 

Polibky, co uzamykají ústa, jsou ze země, kde se rodí nespoutaná krása.

 

Když smrt zestárne, občas svou kosu zapomene opřenou o kdejakou zeď. Sotva na chvíli.

 

Dlužníci noci celý den mají o čem přemýšlet.

 

Hodí-li Markéta srp do žita, vždycky to cinkne.

 

Na břehu měsíčních řek roste i kopřivový chléb.

 

Nejednou bývalo krásné chodívat mnohem dál, než vedou běžné rozmluvy se čtenářem.

 

Vrátit se lze i ke Zdi nářků a vložit tam papírek – popsaný modlitbami i slovy.

 

I zaslíbenou krajinou může protékat řeka, co strhává mosty.

 

Nepovinné úkoly z pilnosti píší pouze ti, kterým se nedělají mozoly ani vrásky ze školní docházky.

 

Největší hrdinství: Nezamést schody a utéct.