VLADIMÍR STIBOR
Do houbařského ráje bych poslal všechny děvky z Lenoráje. Alespoň na chviličku, ať si šetří na penál či na truhličku.
Nejhorší ze všech smrtí je ta poslední.
I v náhonech na mlýnské kolo mohou plout ryby nejrůznější velikosti.
Tvrdí se, že kdysi na Marsu bývala voda. Kolik asi Marťanů zemřelo, než vykopali jedinou studnu?
Slovo do pranice může zcizit i pes jak špejle z jitrnice.
Do jakých hor odcházejí se svými stády pastýři boží?
Pod schody křtitelnice může trpět i válet se v blátě nejedna lazebnice.
Trend současného stavitelství. Z bank vede více tunelů než ze středověkých hradů.
Svět chce být klamán. Stejně jako každý oklamaný.
Lodní zvon do mlhy může být slyšet i na zdánlivě pustých ostrovech.
Polibky, co uzamykají ústa, jsou ze země, kde se rodí nespoutaná krása.
Když smrt zestárne, občas svou kosu zapomene opřenou o kdejakou zeď. Sotva na chvíli.
Dlužníci noci celý den mají o čem přemýšlet.
Hodí-li Markéta srp do žita, vždycky to cinkne.
Na břehu měsíčních řek roste i kopřivový chléb.
Nejednou bývalo krásné chodívat mnohem dál, než vedou běžné rozmluvy se čtenářem.
Vrátit se lze i ke Zdi nářků a vložit tam papírek – popsaný modlitbami i slovy.
I zaslíbenou krajinou může protékat řeka, co strhává mosty.
Nepovinné úkoly z pilnosti píší pouze ti, kterým se nedělají mozoly ani vrásky ze školní docházky.
Největší hrdinství: Nezamést schody a utéct.