KAREL SÝS

Copak oni slavní taky souloží? Na impertinentní otázku kladně odpovídá Radim Uzel, takto MUDR. a CSc., knihou SEXUÁLNÍ ŽIVOT SLAVNÝCH (nakladatelství Epocha, Praha 2016, 144 stran).

Uzel je nejen nekorunovaný nástupce proslulého Miroslava Plzáka, jehož výzva „Zapírat, zapírat, zapírat“ vstoupila do dějin českých nevěr. Je rovněž odborník na slovo vzatý a současně popularizátor amatérské sexuologie v mnoha českých časopisech a televizních pořadech i reklamách. V nich razí názor, že nezáleží na velikosti pohlavního nádobíčka, proto poněkud překvapí, že podle této knihy jeho délka představuje u příslušné osobnosti zásadní faktor.

Kniha se bude prodávat sama, neboť vyhoví všem. Sexuální borci se na základě četby mohou ztotožnit třeba s erotickým gigantem typu Maupassanta či Rasputina. Méně vybavení či jinak slabí v kramflících najdou útěchu v osudu takového Chopina, který sice mnoho žen neoblažil v ložnicích, zato jich stovky ba tisíce okouzlil v koncertních sálech.

Je cosi povznášejícího vžívat se do sexuálních trablů krále Edvarda VIII. či prezidenta Kennedyho. Případně při jiné, byť dnes protěžované orientaci zaplakat nad údělem Petra Iljiče Čajkovského.

Stydlín Francis Scott Fitzgerald co zameškal při nočních hrátkách s manželkou Zeldou, ve dne bohatě vynahradil sobě i svým čtenářům u psacího stroje. Došlo to tak daleko, že si s Ernestem Hemingwayem vzájemně předvedli své údy, přičemž pověstný dobyvatel ženských hradeb, chlapák Ernest, nedopadl právě nejlépe. Naopak! Jeho spisovatelský konkurent Barnaby Conrad přirovnal přirození autora Starce a moře k malíčku své levé ruky. „Tento rozměr ještě upřesnil tím, že si malíček uchopil palcem a ukazováčkem pravé ruky a nechal volné jenom dva poslední články.“ Inu, hlavně že Hemingway své poněkud podnormální chlapáctví uměl, jak se říká, prodat!

Zvláštní odrůdou jsem eroticky výrazně založené ženy. Radim Uzel z nějakého důvodu vynechal pověstnou Marii Terezii, zato se patřičně věnoval Kateřině II., tzv. Veliké. Ta se sice nechala obalamutit papundeklovými vesnicemi Grigorije Alexandroviče Potěmkina, zato však využila jiných jeho služeb: nejprve coby o deset let mladšího milence, později – po vyčerpání vlastních zásob – přihrávače čerstvých milovníků.

Autor se nevyhnul ani Hitlerovi, Leninovi a Stalinovi. V těchto kapitolkách bohužel zabrousil do politické pornografie, navíc založené na pochybných zdrojích „jedna paní povídala“.

Abychom však skončili s humorem, začteme se do kapitoly věnované slovutnému Henri de Toulouse-Lautrecovi. Co mu příroda sebrala na chůzi – po rané zlomenině stehenních kostí byl nucen pajdat zbytek života o holi – to mu vynahradila malířským talentem a také příslušným vybavením, pro něž mu pařížské prostitutky přezdívaly „čajová konvička s dlouhým sosákem“. Já to slyšel ještě trochu jinak. Prý mu říkaly „věšák na šaty“.

Na závěr jednu radu Edith Piaf, pro kterou opačné pohlaví nemělo tajností: „O mužském se toho dozvíte za jednu noc v posteli mnohem víc než za dlouhé měsíce konverzace. Když ho vyzkoušíte v posteli, zjistíte, že s obsahem svého pytlíku nemůže švindlovat.“