ADRIANA MÜLLEROVÁ
+++
Nejlepší
a stejně to nestačí.
Nejhorší
a stejně je to jedno.
Zkusit ruskou ruletu;
ale samé kulky!
Vylepšená verze; smrt
jako ze škatulky!
+++
Bez řečí čekáme
bezmocí zdrcení.
Na nic se neptáme!
Vždyť se nic nezmění!
Protesty ustaly!
Nikdo je nevnímal!
Dějiny přepsali!
Vždyť kdo by vzpomínal?!
Pozlátko zacinká!
Chtíčem bych plakala!
Rumová pralinka
bez rumu, kakaa…
A život masy těl
bez smyslu – nadarmo!
Kapitál zavoněl!
Prodej se zadarmo!
+++
Upravil fotku,
aby vypadala opravdověji…
Upravila ses,
abys byla sama sebou…
Jsme jen masky.
Naše tváře…
Naše fotky…
Kdo vlastně jsme?
Jsme jen masky.
Naše činy…
Naše řasy se slzami.
A ve vším tom
pokrytectví
jsme nakonec
sami…
Smutné masky,
ale krásné.
Krásné zvenku,
ale prázdné…
Trocha masa a pár kostí
vkusně
naaranžovaných…
Jsme jen masky
sebe samých…
+++
Uhni svému přání z cesty!
Meteorit padá.
Unavený básník verše
unaveně skládá…
Unavené nebe pláče
unavené slzy.
Unaveným spáčům se sny
nikdy neomrzí.
Unavených pláčů ze tmy
zvuk básníka bodá.
Unavenou báseň spáčům
za pěkný sen prodá.
Unavená padám k zemi.
Meteorit ke mně.
A až spadne celé nebe,
spánkem zasáhne mě…
+++
V širém moři ztracená.
Sine nauta navis.
Kdo ví, co to znamená? –
Síně beze slávy.
Na hlavy a ramena
zlatý vavřín dají.
A za pár let přeměna:
tvou tvář roztrhají!
Titíž lidé, jiné strany.
Jiná moře širá.
Prázdné duše bez lodníka
prázdná loďka sbírá.
Prázdný pohled prázdných očí.
Koráb ztrácí vesla.
Lehce pluli, těžce končí!
Loďka ke dnu klesla…
+++
V bezpečí internetu
píšeme po setmění.
Anonym proti světu!
Čekáme, co se změní…
V diskusích debility
přeme se o blbosti!
Smysl nám zůstal skrytý
v bezedné bezmocnosti…
Kdo moh‘, tak drobky sbíral.
Fráze se pravdě smějí!
Goebbels by jenom zíral,
jak se lež v pravdu mění.
A tlustý prelát žehná
jako vždy zase zbraním!
A tučná husí stehna
leží na stole za ním…
Za humny zuří válka!
Na to jsme nějak v klidu!
Ptejte se Zaorálka….
Cítím chuť kyanidu…