JAROSLAV KUČERA

(Výňatek z autorovy připravované knihy Sociální závislost a kvantový svět)

O tom, že nejen vědce a veřejnost, ale i vlády vlivných států existence mimozemských civilizací, kterou považují za dost pravděpodobnou, vysoce zajímá, svědčí skutečnost, že je intenzivně hledají. Příslušný výzkum již desítky let probíhá v rámci mezinárodního programu CETI a není zrovna levný. Jeho základem je takový odposlech radiových signálů (počítá i s laserovými signály) z vesmíru, který rozlišuje ty umělé od přirozených, vysílaných hvězdami hlavní posloupnosti, neutronovými objekty, kvasary atd. Odposlechem se pomocí desítek radioteleskopů, rozmístěných po celé naší planetě i na oběžných dráhách kolem ní, zabývají stovky, ne-li tisíce vědců a techniků. K problematice mimozemských civilizací se podle zprávy televizní stanice Nova z 25. 5. 2015 v 19:50 hod. dokonce očekávalo vystoupení amerického prezidenta B. H. Obamy.

PETER ŠTRELINGER

Všetci štrajkujú: lekári, zdravotné sestry aj učitelia. Tajomnou „persónou“ týchto štrajkov bol aj „známy expert na farebné revolúcie“, voľakedajší minister „zahraničných vzťahov“ na počiatku 90. rokov – „Pavol Demeš“, ktorý sa francúzskemu novinárovi „chválil“, že vývozcami „farebných „pučov“ do Gruzínska, Srbska, Bieloruska a najmä na Ukrajinu – sú Slováci. Nevymýšľal si. Pred časom som napísal dosť rozsiahlu reportáž o slovenskom „držiteľovi know–how“ farebných revolúcií – Milanovi Ničovi, organizátorovi think-tankov (mozgovní), ale aj o ďalších „žoldnieroch“ v službách amerických nevládnych nadácií. Pričom skoro vo všetkých týchto prevratoch, najmä v krajinách bývalého „sovietskeho bloku“, mali peniaze a svoje špinavé „paprče“ americké tajné služby či populárni „organizátori tzv. otvorenej spoločnosti“, sponzori chaosu v Európe, napríklad George Soros!

PAVOL JANÍK

Reprezentatívna knižná publikácia popredného literárneho teoretika a historika Alexeja Mikuláška REALITOU K TVORBĚ (vydavateľstvo Kmen, Křenovice 2016, zodpovedná redaktorka Ivana Blahutová) sprítomňuje kvintesenciu jeho literárnokritických úsilí v podobe viacerých kľúčových štúdií, esejí, recenzií a ďalších analytických materiálov. Uznávaný autor je v odborných kruhoch známy najmä ako vedúci medzinárodného encyklopedického projektu Literatura s hvězdou Davidovou, ktorý v dvoch zväzkoch vyšiel v pražskom vydavateľstve Votobia v rokoch 1998 a 2002.

IVO POSPÍŠIL

(doslov)

Věta z titulu je jednou ze starých zásad římského práva; místo „Budiž slyšena i druhá strana“ se prý někdy užívá „Slyš i druhou stranu“, tedy „Audi alteram partem“. Ať tak či onak, jde o zásadu, která je vlastní všem normálně fungujícím společnostem, a i když se primárně týká slyšení před soudem, je aplikovatelná na cokoli, kde je slyšena jen jedna strana, kde je různými prostředky vynucován názorový monolog. Nechci napsat, že společnosti nebo jejich režimy, jež tuto zásadu nectily, neměly dlouhého trvání: opak je často pravdou; hlavní je však něco jiného: každý člověk by rád žil ve společenství, kde vládne svoboda, jejíž omezení je dáno jen svobodou druhého, nicméně aby se člověk v takové obci cítit pohodlně nebo, jak se nyní módně říká, komfortně, tedy stále nenarážel hlavou na nějaký strop, nebál se, že po vysloveném názoru bude následovat otevřená nebo skrytá odveta. Jsou i společnosti, které si vynucovaly nebo vynucují takovou loajalitu, že via facti zapovídají i konstatování, že tato svoboda v nich není. Je zdravé, když ve společnosti a všech jejích činnostech proudí debata, diskuse, třeba i polemika, v níž jde – stejně jako ve společnostech, které ctí zásadu „audiatur et altera pars“ – nikoli o boj mezi lidmi, ale o hledání pravdy nebo alespoň o přiblížení k pravdě, k hlubšímu poznání. Diskutabilní je ostatně již to, že tato zásada obsahuje spojení „altera pars“, tedy že existují různé „strany“; v právním smyslu jde o strany sporu nebo o protichůdná svědectví, ve zdravém společenském dialogu by však mělo jít o „stranu“ jednu, neboť všichni jsme na jedné lodi a všem nám snad jde o společenské dobro: jen volíme různé způsoby, jak k němu dojít, jak naplnit lidskou svobodu, svobodu projevu a názoru i respekt k názoru druhého, s nímž nesouhlasíme. Donekonečna opakovaný Voltairův výrok „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat“, používaný a využívaný a při různých příležitostech citovaný, ale jen málokdy realizovaný, je základem moderní společnosti nebo by spíše být měl. Každá společnost a každý režim v ní hájí ty, kteří mu bezvýhradně slouží, kteří jsou více či méně poslušní: bohužel jen výjimečně se stává, že uznání se dostane i tomu, kdo zaujímá jiná stanoviska a má jiné názory, i když pro společnost pracuje a dosahuje výsledků; tvrdě jsme si to uvědomovali a stále uvědomujeme při každém předávání různých vyznamenání; jsou vědy, kde se ideologie tolik neprojevuje, u jiných je tomu naopak. Audiatur et altera pars je sice hezká zásada, ale její realizace vždy s sebou nese nemalé riziko. Bez ní by však nebylo zdravého proudění mezilidské komunikace a ani pohybu myšlení.

FRANTIŠEK DOSTÁL

Zajímavé zjištění, že? Za úbytek vody, ať již podzemní i té, na kterou dosud pohlížíme z nábřeží, může si člověk naprosto sám, i když si to určitě mnozí z nás nemyslí. Zelený mužík podle skal už by asi příliš netleskal a básník Knihu lesů vod a strání nesepsal. Naši moudří vladaři proto v roce 2016 zahájili boj se suchem. Zatím jen řečmi. Na samopaly dojde možná až později…

BEDŘICH STEHNO

Už rok jsem pracoval v novém dobrém místě, když mě z kraje července vzbudili ve dvě ráno z vrátnice telefonem. Že prý za mnou přišla návštěva. Netušil jsem, o koho může jít, ale vzkázal jsem, ať návštěvu pustí dál. Za malou chvílí jsem zaslechl, jak se dlouhou chodbou vysokoškolské koleje tlumeně rozléhají dva známé hlasy. Otevřel jsem dveře kanceláře a přede mnou stáli Jarda Houdek a Mirek Kříž, kulisáci našeho divadla, které už rok nebylo mé. Měl jsem teď zaměstnání s psacím stolem, diářem a kávovou konvicí připravenou na vařiči. Jak jsme se ale s kamarády kulisáky uviděli, rozesmáli jsme se a všechno bylo jako tenkrát, když jsme se v šeru jeviště s kulisami v rukách nazývali důlními koni a potom v kulisárně s nohama nataženýma na židlích svačili a pili piva.

JAN KRISTEK

Všechny ty pochody homosexuálů mají hlavně dva účely. Prvním je říci lidem: „Jste nuly! My si můžeme dovolit to, za co by vás okamžitě zabili!“ Druhým je vnutit lidem jako „alternativu“ něco, co by jinak nechtěli.

ADRIANA MÜLLEROVÁ

+++

Nejlepší

a stejně to nestačí.

Nejhorší

a stejně je to jedno.

JAN TANCIBUDEK

Píšeme si

Skutečně podivný nadpis článku. Ale vše souvisí se vším. To občas připomenou i ti, co vystudovali marxismus, ale nehlásí se k tomu. Podle mne jde ale o významnou souvislost.

FRANTIŠEK UHER

Už nikdy

Už nikdy nebýt příliš mladí. Nedělat stejné chyby. Nehledět mlčky jak odlétají ryby. Neotvírat klavíry, jimž byly zprivatizovány struny. Nehledat motivy k řízení odstavené lokomotivy bez vody a uhlí. Nevyjet na zničené tratě. Nejprve je třeba položit koleje.

STANISLAV ZEMAN

Slyšela jste paní

Supermarket napadl terorista

Nejméně deset mrtvých dozajista