JAN DAWIDKO

Podzim již dávno skončil, severák odfoukl poslední spadané listí. Začaly poletovat první sněhové vločky, hvězdičky zimních radovánek. Všechna okna rozkvetla zimními květy, doma bylo příjemné ovzduší teple vytopeného bytu. Pendlovky visící na stěně odbily dvacátou hodinu. Čerstvě uvařená káva provoněla náš byt. První doušky lahodné kávy mě osvěžily, zapnul jsem televizor a nerušen začal sledovat televizní seriál Doktor Martin.

Asi tak uprostřed romantického děje mě vyrušilo velmi známé bzučení. S velkým údivem jsem před sebou spatřil nalétajícího velmi vyhublého komára, který s gustem přistával na mém palci u nohy. Zabodl krvežíznivý špičatý sosák do mého nebohého palce a hladově nasával mou modrou krev. To jsem ještě netušil, co bude následovat.

Po chvilkovém strnutí jsem zaútočil i já a to tak razantně, že jsem si div nezlomil vlastní palec. Má snaha nebyla zakončená úspěchem, protože komáří intuice jej varovala a nežli stačila má ruka zasáhnout, komár raketově odletěl ukrýt se do květinového stolku.

Nevrle jsem se zvedl od televize a šel vyhledat sprej proti létajícímu hmyzu. Před použitím jsem sprej řádně protřepal, jak bylo popsáno v návodu a pak místnost řádně vystříkal nepříjemně voňavou tekutinou.

S pocitem velkého vítězství jsem znovu usedl do křesla, dopil studenou kávu a šel si lehnout. Jaké však bylo mé zklamání, to si nedovedete představit. Asi kolem druhé hodiny ranní komár nestvůra zaútočil znovu, tentokrát na můj velký nos. Po prvním náletu jsem se probudil. Tentokrát jsem si řekl, že nepůjdu dříve spát, dokud toho komářího upíra nedostanu. Co jsem řekl, to jsem učinil, i když to trvalo dobrou hodinu, nežli jsem nemilého komárka objevil.

A víte kde??? Krvežíznivý upír si klidně pochrupával na spodní desce stolu a ta drzost: nebyl tam sám.