EMIL HRUŠKA

Karl Hermann Frank byl zajat americkými vojáky 9. května 1945 asi v půl druhé odpoledne.

ALEXEJ MIKULÁŠEK

Aforismy, gnómy, gregérie a maximy jsou pokusem zachytit svět a vyjádřit ho v hutné zkratce“, píše v doslovu ke své sbírce BLÍŽENCI Z PŮLNOČNÍ KLENBY (s podtitulem Aforismy a maximy) jeden z nejvýraznějších představitelů současného aforismu v nejširším smyslu slova (někdy označovaného také jako „metaforismus“) Ivan Fontana (nar. 1946, vlastním jménem Mojmír Soukup, Ing., CSc.). Podle autora jde o texty „lapidárních myšlenek“, za jejichž otce pokládá už lékaře Hippokrata: představují mu „nejkratší literární žánr, který je jakýmsi literárním trpaslíkem, jenž odnepaměti doprovází a zaměstnává naši těkavou, a mnohdy nenasycenou mysl“. (s. 48) Vidí v něm tedy „samostatný literární žánr“, jenž se mu stává „jakýmsi předělem mezi prózou a poezií“.

MIROSLAV VEJLUPEK (ČERCHOVSKÝ)

 

(1)

Moře lidí se přelévalo // náhle - jako by to moře zastavili - / nikdo ani hnout, / provedli kolem mne / Ray Charlese s bílými vousy.

Roman Kníže

PAVOL JANÍK

Napriek presile, teda nadmernému množstvu slov, ktoré sa na nás valia zo všetkých strán – navyše čoraz častejšie v nesprávnom tvare a neraz aj chybne používané z hľadiska obsahu, základné jazykové jednotky ešte stále majú svoj zmysel. Ako básnika ma zaujíma význam slov, vrátane mien a názvov, hoci chápem, že väčšina ľudí býva na uliciach a námestiach bez toho, aby aspoň niečo tušili o osobách a osobnostiach, podľa ktorých sú pomenované. Preto sa aj hromadnému premenovávaniu v bratislavskom Starom meste na začiatku 90. rokov zázračne vyhli komunikácie a priestranstvá, nesúce mená všeobecne NEznámych ľavicových publicistov a interbrigadistov, ktorých pôsobenie sa spája s obdobím medzi I. a II. svetovou vojnou.

JIŘÍ JÍROVEC

Možná existuje vojenský předpis, něco jako Smrt 1.1, který se zabývá obcházením přikázání Des 6.0, známého jako Nezabiješ. Mohlo by v něm být popsáno, jak humánně zabíjet. V příloze by mohl být seznam nadávek, které by směl umírající použít při odchodu na věčnost.

ZDENĚK HRABICA

Přišel jsem na svět v dávných časech existence cikorky ve staniolu – prý připravené z usušených fíků, žil jsem v době melty coby kávoviny. Po ránu jsem potkával rozespalé spoludělníky cestou do jihlavského Motorpalu, pohublé proletáře s konvičkami a se suchým chlebem, jak šli na šichtu. Někdy opřeni o bicykl. O nich psali básně proletářští básníci S. K. Neumann, Jaroslav Seifert, Josef Hora a Jiří Wolker.

JAN DAWIDKO

Podzim již dávno skončil, severák odfoukl poslední spadané listí. Začaly poletovat první sněhové vločky, hvězdičky zimních radovánek. Všechna okna rozkvetla zimními květy, doma bylo příjemné ovzduší teple vytopeného bytu. Pendlovky visící na stěně odbily dvacátou hodinu. Čerstvě uvařená káva provoněla náš byt. První doušky lahodné kávy mě osvěžily, zapnul jsem televizor a nerušen začal sledovat televizní seriál Doktor Martin.

MICHAL BRZÁK

Bezedná

Má líbezná

Je nezbedná

Žádoucí a půvabná

Rozpustile vábivá

c

V řetězech

Ach, ty cizí řetězce,

ovládly nám republiku,

zlatá vejce snáší lehce

do cizího kurníku.