ALEXEJ MIKULÁŠEK

„Aforismy, gnómy, gregérie a maximy jsou pokusem zachytit svět a vyjádřit ho v hutné zkratce“, píše v doslovu ke své sbírce BLÍŽENCI Z PŮLNOČNÍ KLENBY (s podtitulem Aforismy a maximy) jeden z nejvýraznějších představitelů současného aforismu v nejširším smyslu slova (někdy označovaného také jako „metaforismus“) Ivan Fontana (nar. 1946, vlastním jménem Mojmír Soukup, Ing., CSc.). Podle autora jde o texty „lapidárních myšlenek“, za jejichž otce pokládá už lékaře Hippokrata: představují mu „nejkratší literární žánr, který je jakýmsi literárním trpaslíkem, jenž odnepaměti doprovází a zaměstnává naši těkavou, a mnohdy nenasycenou mysl“. (s. 48) Vidí v něm tedy „samostatný literární žánr“, jenž se mu stává „jakýmsi předělem mezi prózou a poezií“.

Jistě nepřeženeme, když v nich uvidíme schopnost přibližovat vzdálené, zvětšovat drobnosti, kombinovat vzájemně odlehlé a disparátní, nasvítit odvrácené a ozvučit němé, využívat absurdity a groteskna ukrytého v čemsi racionálním a naopak, nalézat zkušenostní hodnotu a logickou koherenci v iracionálním a burleskním. A především se těšit z těchto objevů, zázračného spojení věcnosti s obrazností. Astronomie se stává rodnou sestrou astrologie, vesmír skutečný má svého blížence ve vesmíru „v našich duších, který je nejen plodem naší fantazie, ale zároveň i jakýmsi paralelním světem“. (s. 47)

Sbírečka vyšla ve vydavatelství Kampe, s. r. o. v roce 2016 (bez místa vydání a ISBN) a obsahuje 27 kapitol nazvaných podle souhvězdí, která „jsou viditelná na noční obloze z pozice naší planety“ (s. 46), a tak se můžeme těšit z představivosti na první pohled vždy jen jazykově, tedy četnými analogiemi a podobnostmi, provázané s oním „hvězdopravectvím“. V Blížencích se „duch“ setkává s Její výsostí: Loajalitou, vyžadovanou každou mocí a každým režimem (ne-loajalitou trestanou onde vězením, ondy vyhazovy a bídou, a jindy zase smrtí na objednávku), Drak je asociován s kolektivem jako „částí davu utrženého ze řetězu“ (s. 9), Fénix se sice má rodit z popela svého předchůdce, jenže „každá hranice je hrdá na to, že rozděluje svět“ (s. 10). A Kasiopeia byla podle mytologie krásná a pyšná královna, proto ve světě aforismu a gregérie má blízko k šatníku, vždyť „skříň je moderní galerie ženy“. (s. 11)

A tak můžeme dále a dále listovat tou půvabnou drobnou knížečkou, která se vejde do kapsy saka i kabátu (a proč ne do dámské kabelky?) a cosi kutit „brouskem rozumu“ a „pilníkem nerozumu“. Protože „‚Dost bylo pesimismu,‘ řekl si pak K. a přešel do tábora optimistů, kde podkopával morálku“. (s. 36)

A tak se to má i se všemi dalšími aforismy – metaforismy z dílny Ivana Fontany.