PETR SAK

Předneseno na konferenci UČS na téma Vlastenectví? Evropanství?

Žijeme v přelomové době s vysokou dynamikou změn a s klíčovou úlohou informací, informačních technologií, masových médií a s restrukturalizací společenské skutečnosti, v níž klíčovou roli hraje národ. Ve zcela nedávné době, kdy jsme vstupovali do Evropské unie, jsme od představitelů Evropské unie slyšeli, že síla a hodnoty Evropy jsou v její rozmanitosti, tvořené národy a národními kulturami.

MILAN BLAHYNKA

(Nezval v rozhlasovém cyklu Příběhy slavných)

„Obdivuji vás, obdivuji Edisona,“ praví ve fiktivním dialogu s Nezvalem jeho dnešní čtenář v Příběhu slavných, který ve 14. týdnu 2017 věnoval Český rozhlas 2 Vítězslavu Nezvalovi. Právě v tom týdnu uplynulo od básníkovy smrti 59 let. Konečně (po letech zatracování, spílání, v „lepším“ případě půlení básníka na vynikajícího a pak naopak, po letech, kdy se k němu kromě zatracených levičáků hlasitě hlásil jen Jiří Kuběna) upřímný obdiv k básníkovi, který „bude vždy čistý jako dítě,“ „i když napáše zla jako satan“, jak jasnozřivě o něm napsal už v dubnu 1922 Jiří Wolker Zdeňku Kalistovi? Konečně obdiv k básníkovi, který byl „jednou z nejpevnějších našich opor a nejjasnějších vzorů v dobách těžkých a složitých“ a jehož básně „jsou příliš živé, než aby se staly pouhým svědectvím a dokumentem“, vždyť z nich „vyroste ještě mnoho básnických generací jako z půdy nejživnější“, jak neméně jasnozřivě napsal k jeho úmrtí v roce 1958 František Kautman? A konečně nefalšovaný obdiv k básníkovi, jemuž „náleží stejně významné místo jako Apollinairovi, Majakovskému, Picassovi, Aragonovi či Bartókovi“, a jehož moderní poezie „bouří se proti všemu, co snižuje, omezuje, zmalicherňuje člověka“, řečeno slovy eseje Milana Kundery ve výboru, který uspořádal a nazval Podivuhodný kouzelník?

JOSEF ONDROUCH

Adolf Hitler od roku 1935 navrhoval Československu pakt o neútočení podle vzoru Polsko-německé smlouvy, která slibovala upravit vztahy s německy mluvící menšinou a kde Německo fakticky, jak se ale ukázalo později jen prozatímně a nezávazně, uznalo existující německo-polskou hranici. Československý prezident Edvard Beneš, který na rozdíl od polské vlády i tehdejšího většinového čs. politického proudu (podobného současnému mainstreamu českého mediálního kartelu a elitě pražské kavárny), zvláště tehdejším agrárníkům (podobným Bělobrádkově/Hermanově KDU-ČSL) nacistickému Německu vůbec nedůvěřoval. Jakékoli námluvy s Hitlerem i s jeho oddanými stoupenci kolem Henleina u nás odmítal. Nakonec získal Beneš podporu většiny občanů. Zradili ho ale jeho spojenci ve Francii a Británii.

Předsednictvo Unie českých spisovatelů

Podle informací z denního tisku plánuje „elita“ Národního muzea, ve spolupráci s Ministerstvem kultury, odstranit z panteonu svěřené budovy busty Julia Fučíka, Fráni Šrámka a dalších spisovatelů, slovem osobností české národní kultury. Prý byla jejich instalace „politicky motivovaná“, jen zabírají místa jiným, ovšem „nesporným“ osobnostem, jakými byly kupříkladu mocnář František Josef I., nejen v době senility přezdívaný „starý Procházka“, nebo Heinrich Clam-Martinic, jehož musí redakce nejmenovaných novin uvést s poznámkou, že byl „rakouský politik a ministerský předseda Předlitavska“. Julia Fučíka a Fráňu Šrámka dnes neznají snad jen absolventi a frekventanti našich svobodných polistopadových škol.

KAREL SÝS

předseda Unie českých spisovatelů

Unie českých spisovatelů zveřejnila 16. června stanovisko proti chystanému barbarství v panteonu Národního muzea.

Pan ředitel Michal Lukeš se následně vyjádřil takto:

ALEŠ GROF

Dobrý den pane Lukeši!

Sleduji diskusi o panteonu a připojím se se svým názorem:

Národní museum bylo národním i po dobu, kdy byli vyzdviženi hrdinové typu Julia Fučíka. Každá takto vyzdvihovaná osobnost byla poplatná době, jak v Rakousko-Uhersku, tak v období první republiky, protektorátu, či v dalších obdobích.

JAN RŮŽIČKA

Za trochu oleje šel bych světa kraj,

šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,

v hlavě jen zisk a v srdci hloupý ráj,

jak ten, co sází řepku a pak ji kosí.