LUBOMÍR MAN
Že je zpravodajská redakce ČT prodejná publicistická děvka, po anglicku zvaná presstitute, je známou skutečností, pro kterou už byly sneseny tisíce důkazů.
Rusko je ďábel a Washington anděl, sudetští Němci byli oběťmi a prezident Beneš byl násilník i vrah, naše pravice zemi pomáhá a levice ji huntuje, husité byli jen a jen hrdlořezové a katolická církev nás zachránila, Ukrajina je oběť a Moskva uchvatitel, Schwarzenberg, Kalousek, Herman a Štětina jsou jedinými našimi demokraty a o zbytku je lépe pomlčet, prezident Zeman je tragický omyl, vzešlý z omylu uzákoněné prezidentské volby, T. G. Masaryk je se svým heslem Naším programem budiž Tábor už vyčpělou ikonou – to jsou jen některé z axiomů, čili základních pravd, jimiž to ve zpravodajské redakci ČT pulzuje, jako by ji měl na drátě vedoucí americký neokonzervativec Paul Wolfowitz, muž podle jehož doktríny se dnes západní svět točí: „Země, která pod kvalifikovaným vedením a s využitím domácích surovin dokáže vybudovat moc globální, na USA nezávislou, se pro USA stává zemí nepřátelskou.“
Dá se pochopit, že politika, vycházející z tohoto světonázoru, od něhož jsou pak více či méně odvozeny i základní axiomy ČT, shora uvedené, nemá mezi naší veřejností velkou podporu, ba dá se říct, že odpor proti takovéto jednostrannosti sílí a objevují se publikace, které ji odsuzují, nejnověji např. knížka Petra Žantovského a Jiřího Hroníka ČERNÁ KNIHA ČESKÉ TELEVIZE.
Nu a s tím, jak stížností proti upřílišněnému fandovství ČT pro to zpátečnické a téměř až fašistické na našich sociálních sítích rostlo a sílilo, uzrávalo v jádru zpravodajské redakce ČT přesvědčení, že by bylo dobré se tomuto tlaku postavit. Uvažovalo se jak – a pak se na to přišlo. Je třeba vytipovat publicisty, kteří jsou ještě pravicovější a ještě fašizoidnější než ti ve zpravodajství ČT, kterým na obrazovce České televize bude dána co nejširší možnost jejich názory přednášet (ovšem s upozorněním, že nejde o pracovníky ČT, ale o novináře buď na tzv. volné noze, či novináře náležející k jiným institucím). Čím častěji se pak tváře těchto lidí na obrazovce ČT objeví, tím silnější se vzbudí dojem, že když zde jsou lidé ještě pravicovější než je ČT, pak ČT sama vlastně ani za nadměrně pravicovou prohlašována být nemůže. Ba dá se z tohoto pohledu při dobré vůli vykonstruovat i to, že při takto důmyslně naznačeném rozvrstvení politických názorů ve veřejnosti zaujímá ČT vlastně polohu střední až neutrální, a tedy i vyváženou, jak to pro sebe ve své chartě vyhlašuje.
Takto se to tedy mezi zpravodajci ČT dohodlo a šlo se na věc.
Do politických debat na ČT tak byla povolána – a to nikoliv poprvé – nejznámější pravicová buřička a dá se říci, že i hotový protilevicový divočák Lenka Zlámalová, sloužící tehdy, tuším, v Lidových novinách. Bylo to v květnu 2014, kdy teprve začínal vládnout Sobotkův kabinet, takže tehdy stávající hospodářský stav republiky se dal připisovat jedině předchozím pravicovým vládám Topolánkově, Nečasově a hlavně pak nejlepšímu evropskému ministru financí Kalouskovi (ministrem 2007-2009). Nu a ve prospěch těchto vlád a proti tehdejší nespokojenosti lidí s panujícím hospodářským stavem republiky Zlámalová tehdy národu oznámila:
„Jsme země neporovnatelného blahobytu. Kam se na nás hrabou skandinávské země, kam Německo, vlastně úplně kdokoliv. Kalousek to přece pro Lidové noviny řekl už dávno a dávno – 25. 6. 2011. Já žiji na vesnici a myslím, že nikdo tam na tom není špatně, že si všichni žijeme jako prasata v žitě.“
Bác a bylo vymalováno. No řekněte: nevyhlížela v tu chvíli ČT se svou víceméně střízlivou chválou na vlády ODS či TOP 09 jako otrhánek, srovnali-li jste si ji s pajánem, který právě zapěla redaktorka Zlámalová? A neproměnila se zázrakem jejího slova ČT v instituci téměř až nestrannou a neutrální?
Ano, zabralo to nad očekávání, a pro další úspěch této kampaně bylo potřebné dvojí: za prvé zvát Zlámalovou do ČT dál a co nejčastěji, a za druhé zvát tam nejen ji, ale všechny podobné protilevicové divočáky, jako je ona. A naopak nezvat tam nikoho, kdo by hlásal opačné.
Stalo se a průvod neuvěřitelných jedinců, potomků bývalých ruských emigrantů, lidí placených CIA i figur čistokrevných kariéristů a lidí s poškozeným viděním světa, se v zájmu vylepšené pověsti ČT rozešel po obrazovkách našich televizorů a za skřípotu našich zubů tam pochoduje dodnes.
S jednou kvalitativní změnou ovšem: Zatímco někdejší vlády ODS a TOP09 byly těmito hlasateli extrémních a radikálních pravicových i protiruských názorů vynášeny do nebes, současná vláda už takové štěstí nemá, a hosté zvaní do studia ČT se dnes ani v nejmenším nerozpakují vládu napadat. Učinila tak před časem za své zásluhy postoupivší už k titulu politické analytičky týdeníku Echo sama Zlámalová, když břitce zkritizovala vlažný postoj vlády k údajným přečinům Babišovým. Ale pozor: objevila se na obrazovce ČT i postava nová, neokoukaná a naznačující, že dosavadní kampaň za změkčené vnímání tvrdých postojů redakce ČT ještě nabere na síle. Šlo o redaktora MF Dnes Luboše Palatu, který bez servítků vmetl do tváře národa i vlády tento svůj názor: „Vláda nemá žádný důvod se uprchlickým kvótám vzpěčovat, nemá pro takový postoj argumenty, a z pozice této logiky je tedy povinna uprchlíky přijmout.“
A bylo vymalováno podruhé. A možná ještě líp než po výroku redaktorky Zlámalové. Teď se po stezce Palatou ve skále vylámané bude moct (nejdřív jen opatrně a pak už bez rozpaků) vydat i celá zpravodajská redakce ČT, protože ona ten názor jako první přece nevyřkla. Jsou zde zkrátka lidé, kteří takovýto názor mají, a ČT jim vlastně poskytuje jen zrcadlo.
Že se ovšem díky přičinlivosti zpravodajců ČT zaplní to zrcadlo už v nejbližší budoucnosti lidmi typu Zlámalové a Palaty až po okraj, a že to budou divočáci možná ještě ukřičenější a extrémičtější než oni dva, si můžete s klidem vsadit.
A bude vymalováno i po třetí.