MILAN BLAHYNKA

Kromě čtení a psaní o zvlášť dobrých knihách (kolik jich v moři vydávaných titulů je?) nemají recenzenti příliš radostí, jednu však přece a nad jiné: to když autor, na něhož kritik vsadil, ve své další knížce nejen nezklame, ale dokonce překvapí novou invencí. Knihu V září Zvěrokruhu z roku 2015 jsem loni uvítal recenzí Překvapení jménem Kersch a letos se těším z novely ROZTOMILÝ DIBLÍK (Pro libris, Plzeň 2016; doslov Mojmír Dostál, ilustrace Helena Vendová). Petr Kersch knihou V záři Zvěrokruhu překvapil hlavně jako – do té doby širší veřejnosti dobře utajený – mistr povídky mnoha druhů. Už v těch povídkách se mu dařilo objevovat perličky na dně trochu jiným způsobem, než jakým proslul Bohumil Hrabal. Z Roztomilého diblíka činí překvapení, že se v obrovském množství prózy o židovském a romském osudu za druhé světové války neztrácí jako iksté opakování, jako variace jenom nepatrně a málo přesvědčivě svá.

Příběh krasavice Marcely Ferkové z českého města B., sirotka po šikovném drátenickém mistru cikánského původu, který zahynul při strážní službě na hranici poblíž Chebu v září 1938, a po chudé české pradleně, jež zemřela na selhání srdce za banální chřipky o rok později, je příběh, vymykající se schématu, nepsané, zato téměř neporušované normě dnešního, cenami posvěcovaného pohledu na to, co se dělo, jak se kdo choval za Protektorátu, za uplatňování norimberských zákonů a za zavlékání Židů do Terezína nebo přímo do vyhlazovacích táborů.

Donekonečna se pranýřuje lhostejnost českého obyvatelstva k osudu židovských spoluobčanů, absence činné solidarity, v horším případě solidarita vypočítavá, jak se ukazovalo pak po válce, kdy se zlomku přeživších vracely byty a uschované cennosti často jen s nechutí nebo vůbec ne. Kersch zná a přesvědčivě vypráví o tom, jak v B. tomu bylo jinak, jak se přirozeně rozumní, lidští mladí lidé naivně pokusili zachránit svého židovského kamaráda, jak pro svůj plán získali i řečenou Marcelu a jak se ten roztomilý diblík, hledající muže, zamiloval do Žida, pokusil se s ním sdílet jeho osud, a když byl odhalen, nedal se trpně zlikvidovat jako ovce, ale naopak podřízl hrdlo hrdlořeza.

Neméně dnes nekonvenční je autorova atribuce příkladných a odpudivých vlastností b-ským občanům, z nichž jako nejhorší se projevil právě člověk, který měl lásku k bližnímu v popisu práce, a také jiný, sám už předem odepsaná oběť, která hloupě a nelidsky prosazuje spravedlnost. Bez nemenší odvahy by novela nevynikala ani v tom, že protagonistka příběhu je zcela prosta ctižádosti jednat jako hrdinka. Je víc než hrdinka. Je elementárně lidská.