ANDREA VYHNALÍKOVÁ

Had přišel, chudák, ke své pověsti jako slepý k houslím jen proto, že když chtěl ten druhej (rozuměj Satan, Ďábel, Lucifer, rohatej) svést Adama a Evu, aby zneužili svobody a překročili pravidla, tak se do něj vtělil. No, a od té doby se s ním tak nějak vleče, že je ztělesněním všeho zlého, temného a chaosu. V Chudé přadleně od Jarmily Glazarové najdeme kapitolu o tom, co všechno lidé dělali, jen aby se had nedal do stavení lstivě vnésti (hátová voda byl zaručený recept), jak hady zaříkávali, když je potkali v lese na roští, na houbách či na borůvkách, a jak řešili hadí uštknutí.

Právě kvůli hadímu spojení se silami temna a kvůli nehybnému studenému pohledu se stali hadi ztělesněním zla v čisté krystalické podobě.

V jednom z dílů seriálu Grimm se detektiv portlandské policie Nick Burkhardt setkává při řešení vraždy s člověkem, o němž si pak v knize ukryté ve starém karavanu, který mu odkázala jeho teta Marie, najde, že jde o sortu lidí jménem Haďák (německy Lausenschlange). Nick totiž zdědil po svých prapředcích bratřích Grimmech dar vidět lidi takové, jací ve skutečnosti jsou, a proto v osobě milého a starostlivého souseda zavražděné oběti poznává to, co jiní (aspoň zpočátku) ne: člověka, který nemá absolutně žádné svědomí, člověka velikášského, impulzivního, agresivního. Člověka, jemuž působí potěšení využívat a mučit druhé. Člověka, který si vezme, co chce, člověka, který bere zbytek lidstva jako kořist sloužící k uspokojení jeho vlastních potřeb. Člověka, který rozhodne o vás bez vás, když usoudí, že už mu nejsou lidi okolo něj k ničemu. Člověka, který si dovede vybudovat image hypernormálního a hyperspořádaného jedince, člověka, který pronikne „díky“ svým upraveným pravdám a lžím kamkoliv, kdykoliv a ke komukoliv, z koho může mít prospěch nebo koho považuje za kořist. Člověka, který si dovede vybudovat perfektně fungující síť sloužící jako jeho krytí a který jde málokdy za něco sedět. To všechno jsou charakteristiky Haďáka nebo, chcete-li, psychopata.

Nickův kamarád Monroe, vlkodlak-vegetarián, s nímž se Nick poznal při vyšetřování únosů a vražd dívek v červeném, komentuje Nickovo setkání s Haďákem otázkou, jež vydá za deset popisů této postavy: A to seš, brácho, ještě naživu?

Monroe věděl, o čem mluví, psychopati totiž své oběti někdy i fyzicky zlikvidují, nebo se o to aspoň pokusí. Podobné zkušenosti má i autor knížky Bez svědomí Robert D. Hare, jemuž jeden z vězňů „upravil“ auto tak, že málem i s rodinou uhořel na výletě. Právě Hare je spoluautorem knihy Paula Babiaka nazvané Hadi v oblecích aneb Psychopat jde do práce.

Jde o dílo vskutku aktuální, protože hady v oblecích-psychopaty najdeme dne nejen ve firmách, ale i na úřadech, v politických stranách a institucích. Jak takoví lidé mohou vůbec proniknout do výše zmíněných institucí?

Psychopat obvykle potenciálního šéfa i spolupracovníky do slova a do písmene okouzlí a dokáže hned při prvním setkání odhadnout, jak na něj.

Jak je možné, že psychopat může celá léta ztrpčovat život lidem, které považuje za kořist, dojit firmu nebo instituci, a nakonec získat i místo svého nadřízeného?

Tok informací a inovací je v dnešní době rychlejší, než byl kdy před tím. A psychopat je schopen přicházet se smělými plány a inovacemi. Navíc mu nedělá žádný problém toho, kdo mu překáží, odstranit z cesty, takže dokáže velmi rychle vyšplhat po zádech těch, kdo ho chránili. Jakmile je tento bod splněn, začne psychopat pomalu a nenápadně rozkládat organizaci či instituci zevnitř. Takhle byla položena na lopatky spousta firem, organizací, institucí, a dokonce i států. Chcete vědět více o tom, jak psychopat splétá sítě, do nichž se nakonec chytí nejen pěšáci a ochránci, ale i celá firma? Pak si určitě tuhle knížku přečtěte.