MISSY COMLEY BEATTIE

Skládám servítky a pokládám je na jídelní stůl. Tenhle život, můj život, je stejný jako včera, jako předevčírem. Klábosíme, moje partička, rodina a přátelé. „Zítra tady,“ říkám. A když přicházejí, obejmeme se. Bouchne šampus, prší bublinky. Sedáme si na balkon, vedeme své řeči, smějeme se.

USA před chvílí shodily „matku všech bomb“ na Afghánistán. Tu. Matku. Všech. Bomb.

Když vyndávám talíře z police, myslím na Afghánistán a Afghánce, tak jako jsem myslela na Afghánistán a Afghánce, když jsem skládala servítky. Co asi zbylo? Co zbylo v oblasti, kde vybuchla tak velká bomba? Vím o tom úplný hovno. Neumím si to představit. Nedokážeme to.

Moje pohyby jsou formální, cokoli, skládám ubrousky, připravuji prkénko na sýr do misek, drtím česnek, strouhám to či ono. Udělala jsem to, jako už tolikrát, tak dlouho, kam moje paměť sahá. Stejný život jako včera a předevčírem.

„Co to je?“ ptá se ten můj.

„Sladké brambory, pečené na kokosovém oleji,“ říkám.

Jak je asi cítit výbuch dvaadvacetitisíciliberní (cca 11 tun, pro ty, kterým to nic neříká; pozn. překl.)? Jak asi zní její detonace?

Co? Jak? Jak jen se to může stát? Jak jen můžeme rozpoutat takové barbarství proti jiným lidským bytostem? Proti své planetě?

Myslím na afghánské mámy, táty, na jejich děti. Co asi řeknou svým dětem? Jak jim mohou slibovat klid, naději, budoucnost, bezpečí? Jak jim asi řeknou, že všechno bude dobré? Jak by vůbec ještě něco mohlo být dobré? Jak může být dobře pro nás? Jak vůbec může být něco dobré, když USA jsou největším nositelem trvalé krutosti?

Chce se mi řvát. Řvát. Odtrhnout se od toho. Od téhle vlády, od téhle země. Svět už nesmí trpět ani den americkou výjimečností.

Uklízím stůl, dávám talíře do dřezu, zírám do vody, stékající do odpadu. Vypustit to bahno… Chce se mi řvát.

Doprdele. Jdi do prdele, Trumpe. Běž do prdele. Běžte všichni do prdele s tím svým hašteřivým kdo má moc, má pravdu! Do prdele s Obamou. Do prdele s Hillary Clintonovou. Do prdele s Georgem Bushem. Do prdele s Dickem Cheneym. Do prdele se všemi zasranými válečnými štváči. Do prdele s běžnými zprávami. Do prdele s válečným průmyslem. Do prdele s těmi, co vydělávají na válce.

Do prdele se zasranými Spojenými státy americkými.

Missy Comley Beattie píše pro Národní státní rozhlas a pro časopis Nashville Life Magazine. Byla poradkyní pro sepisování memoárů v Osherském institutu celoživotního vzdělávání Johnse Hopkinse v Baltimoru.

Přeložil VLADIMÍR SEDLÁČEK