IVO FENCL

„Špatný politik vám poví, kde se žije hůř.“

„A dobrý politik?“

„Neexistuje.“

Titul tohoto článku je názvem zatím hypotetické knihy Pavlíny Krásné a Pavla Hrubého, která má potenciál „odstartovat“ jako z rampy ze společného projektu těchto dvou milenců, opravuji, těchto dvou přátel. Projekt se zove A489 a ono písmeno plus trojciferné číslo možná někomu připomene cifry vetkané do všelikých pofiderních projektů EU. Věřte mi, že je však podobná asociace planá. Za procházkami Prahou a činy dua PK+PH se totiž tyčí cosi navýsost smysluplného.

STANISLAVA KUČEROVÁ

Na podnět paní Marie Veselé a s její zasvěcenou účastí konala se v Brně koncem listopadu beseda Výboru národní kultury o mateřštině. Východiskem k diskusi účastníků byl referát o knize Pavla Eisnera Chrám i tvrz (Templum in modum arcis). Knize o češtině. Dílo poprvé vyšlo v Praze r. 1946, v rozsahu 666 stran. Obsáhlé dílo. A přece je autor uzavírá s pocitem viny, s pocitem nedostačivosti. Je mu, jako by se marně pokusil načerpat moře – do škeblí kapitol. Moře byla čeština pro autora. Mořem pro čtenáře je i Eisnerova kniha.

VĚRA BERANOVÁ

Čtenářskou pozornost si jistě zaslouží publikace Marca Kushnera, která se vyznačuje provokativním názvem BUDOUCNOST ARCHITEKTURY VE 100 BUDOVÁCH.

MILAN BLAHYNKA

Sbírku NEODESLANÝ DOPIS (Zdenka Brožová-Periskop, Hluboš 2016, edice Báseň na sobotu, sv. 32; fotografie na obálce Hana Prskavcová) nazval její básník Josef Prskavec (ročník 1954) podle básně, v níž apostrofuje dávnou „zelenou lásku“ a kterou končí verši: „a zapomínej na mne / v dobrém“. Nevím, co na to vzdálená zelená láska, ale jsem si jist, že čtenář bude na Prskavcovy básně v dobrém nikoli zapomínat, ale dlouho předlouho myslet, jako nezapomínáme na nic, v čem nalézáme svou vlastní zkušenost s nejistým, často zlomyslným světem a prchavým životem.

PAVOL JANÍK

Je veľavravné, že nevieme pomenovať súčasnú etapu spoločenského vývoja.

VÁCLAV PELCMAN

Píšeme si

Přiznám se, že nemiluji televizní seriály, ale díky upoutávkám se občas nestačím někam včas uchýlit a tak i něco vidím. Ale to je pro mne pak většinou noční můra. Nejvíce mne to postihlo, když mne přepadly ukázky ze Zdivočelé země. Nevíte odkud to je? Přece z Československé republiky (obsahem), ale vyrobeno již pouze v České republice (ČT) jako obraz myšlení některých jejích obyvatel. Trvalo mi dlouho, než jsem zjistil, co je to za tvůrce, co to má na svědomí.

MISSY COMLEY BEATTIE

Skládám servítky a pokládám je na jídelní stůl. Tenhle život, můj život, je stejný jako včera, jako předevčírem. Klábosíme, moje partička, rodina a přátelé. „Zítra tady,“ říkám. A když přicházejí, obejmeme se. Bouchne šampus, prší bublinky. Sedáme si na balkon, vedeme své řeči, smějeme se.

EVA FRANTINOVÁ

Ještě když jsem chodila na hodiny houslí do Jenštejnské ulice, tam, kde bydleli manželé Voldanovi, ještě když jsem si prohlížela jejich tajemný temný byt plný vavřínových věnců nad klavírem, plný knih, plný různých malých i větších zákoutí, kde byly zas jen knihy, až potom sošky, obrazy, strom rodokmenu pod sklem, vysvětloval mi pan profesor teorii houslového (a nejen houslového) taylorismu: určitý obtížný kousek skladby opakovat 10 x, potom totéž tam a zpátky 5x, potom odprostředka a na oba směry, nakonec to zahrajeme bez chyby a jen jednou…

LECH PRZECZEK

• Přes den se vůbec nedostal ke slovu, proto mluvil alespoň v noci ze spaní.

MILAN LUKEŠ

krásnější než studánky

i než nebe

VLADIMÍR STIBOR

Ranní polibek

Podle země původu,

nikdo mi to neodpáře, jsem odjinud;

bolí mě na prsou, napadám na nohu

a všechno vzdát mi brání stud.