VĚRA BERANOVÁ

Čtenářskou pozornost si jistě zaslouží publikace Marca Kushnera, která se vyznačuje provokativním názvem BUDOUCNOST ARCHITEKTURY VE 100 BUDOVÁCH.

Vychází v nakladatelství NOXI, série TED. Text navazuje na přednášky přednesené na nejrůznější témata, tedy zabývající se i architekturou.

Čtenář, kterému se dostane do ruky tato knížka, bude jistě překvapen, zvláště dnes, kdy se o budoucnost, tedy i budoucnost toho, jak budeme žít a tedy i bydlet, nikdo nezajímá.

Proč takové téma? Marc Kushner odpovídá: Dnes po architektuře požadujeme víc, než kdykoli předtím. Já bych snad dodala, že právě dnes, po dobách, kdy jsme po architektuře tak moc nechtěli, by toto téma mělo zaujmout. Mohlo by nás zajímat, jaké to bude, až tady nebudeme.

Další otázka, kterou si mnohý čtenář položí, se jistě bude týkat již samotného výběru oněch 100 budov, které nám knížka představuje. Autor přiznává, že je výběr sice subjektivní, ale vytvořil jej na základě prestižní mezinárodní architektonické soutěže Architizer A Awarda, která posuzovala, jak stavby existující, tak i návrhy, projekty.

Je zajímavé, že poslání knížky nevidí autor v tom, aby čtenáři předestřel současné trendy v architektuře, ale určujícími jsme mu my, obyvatelé, uživatelé: Tak nás poučuje: A pamatujte! Když budete po architektuře požadovat, aby vám sloužila a odrážela priority vaší komunity i celé planety, budete ohromeni tím, v kolika možných směrech ovlivní každý aspekt vašeho života.

Vnitřní členění knížky, kde převládá její obrazová podoba, je stejně tak netradiční jako samotné její poslání. Text je dělen do kapitol, který spojují dané stavby. Tak například názvy kapitol: Extrémní lokality, Pro vaši pohodu, Objevitelé tvarů, ale také například Smrskněte se a další. Čtenáři je tedy jasné, že nepůjde o tradiční pojetí publikace zabývající se architekturou.

Snad ještě zajímavější, samozřejmě mimo perfektní obrazovou dokumentaci, jsou jednotlivé texty ke konkrétním stavbám. Tak pro nás Středoevropany to bude hned stavba pod číslem 1. Autor si zde klade otázku: Můžeme přežít na nejnehostinnějším místě světa? Kladnou odpověď dokumentuje soustavou barevných staveb připomínajících dětský vláček. Budovy jsou určené pro antarktickou výzkumnou stanici. V kapitole o přestavbách si autor klade otázku: Je možné nakupovat v katedrále? A zároveň si odpovídá: Nákupní terapie může být posvátným zážitkem. Je samozřejmé, že nejde o žádný supermarket, ale o renomované knihkupectví umístěné v dominikánské katedrále ze třináctého století. K historii se váže i další stavba, kterou autor uvádí slovy: Mohou mít historická města futuristické veřejné prostory? Odpovídá: Města nejsou časové kapsle. Povrchní čtenář se jistě zarazí a bude si myslet, že se jedná o modernistické převálcování historických jader měst. Skutečnost je právě opačná. Potřeba španělského města Sevilla si žádala vybudování moderního centra. Problém byl v tom, že se právě v těchto místech nacházely vzácné římské památky. Řešení se našlo, nová zástavba se posunula do pater a historický prostor zůstal nedotčen.

Autora však nezajímá jen možné skloubení starého s novým. V mnoha příkladech svých vybraných 100 budov je okouzlen možností využití tradičního materiálu v nových podmínkách. Například se ptá: Lze postavit mrakodrapy ze dřeva? A odpovídá prostřednictvím vítězného návrhu, který vzešel z architektonické soutěže ve Stockholmu.

Řada budov uvedených v publikaci doslova bere dech. Vždy je těžké popisovat něco, co na nás působí vizuálně; toto zjištění není jistě nic nového, ale právě nad knížkou Marca Kushnera si to znovu a velmi důrazně uvědomujeme.

Přehlídka 100 budov nejrůznějších tvarů i barev je nepopsatelná a tak čtenář této publikace si jistě položí otázku: Jaká tedy bude budoucnost architektury? Kudy půjde nějaká hlavní nit, podle níž budou psát budoucí historici architektury své dějiny? Každopádně, a tady se dostávám na velmi tenký led, bude hlavním motorem jakýsi nový antropocentrismus. Samozřejmě ne ve smyslu renesančním či funkcionalistickém. Přejme si, aby ten antropocentrismus nevycházel jen z rozměrů, měřítek, základních praktických funkcí, ale aby vycházel z vnitřních potřeb, pocitů těch, co budou budoucí stavby obývat. Přejme si stavby, které by byly ovlivněny přírodními zákony, tedy ne proti přírodě, ale v respektu k ní a s ní. Nu uvidíme. My to tedy už bohudík, či bohužel neuvidíme.

Knížku považuji za výjimečnou, a to nejen díky množství faktografického materiálu, ale především díky autorově schopnosti chápat věci v širších souvislostech, klást odvážné otázky a odvážným způsobem na ně odpovídat.